Vtip: Učitel vykládá svým studentům o dobrých...

Učitel vykládá svým studentům o dobrých mravech a ptá se jednoho po druhém: Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem a seděli byste v restauraci, jak byste jí řekl, že potřebujete na toaletu? No tak já bych jí řekl: "Počkej, musím se jít vyčurat." No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že? Co vy Honzo, co byste řekl vy? No, tak já bych řekl: "Omlouvám se, ale opravdu musím na záchod." Tak to už je o hodně lepší, ale přece jen není vhodné používat slovo záchod u stolu, že? A co vy Petře, jak byste se zachoval vy? Řekl bych: "Miláčku, prosím tě, můžeš mě na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice dobrým přítelem, se kterým se, jak doufám, po večeři seznámíš."

"Pane vrchní! Na záchodě máte tolik much, že jsem se nemohl v klidu vysrat!" "No jo! Na záchod je třeba chodit přes poledne, to jsou všechny mouchy v kuchyni."

Víte co patří do bramborového salátu? Lžíce. Abyste v noci při nájezdu neštrachali v příborníku.

Dva Pražáci si sednou v Brně do hospody plný štamgastů. Po pěti minutách k nim jeden zamíří: "Že je tu lepší pivo než v Praze?" "Jo je." Za pár minut zas: "Že sou tu hezčí holky než v Praze?" "No jasně, jsou." Po pěti minutách zase příjde ke stolu, kde sedí Pražáci a povídá: "A stejně dostanete přes držku."

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

Dva novomanželé jsou na svatební cestě v jednom hotelu, při obědě jim vrchní přinese jídelní lístek. Ženich jej podá nevěstě: "Tak, Růženko, vyber si, na co máš chuť." "Ty přece víš, co mám nejraději!" On odsekne: "To vím, ale žrát taky musíme!"

Námořník v restauraci: "A tohle je co?" Číšník: "Prosím polévka." Námořník: "Tisíc rohatých! Dvacet let se plavím v polévce a ani o tom nevím."

Vymotají se dva transformeři z hospody a jeden povídá: Pojď, složíme se na taxík!

Pacient přišel k doktorovi, a povídá, že mu není dobře od žaludku... Doktor ho vyšetřil a zjistil, že má tasemnici. Jako léčbu mu poradil, aby po každém jídle snědl čokoládu a za týden přišel na kontrolu. Pacient nechápal, ale dodržoval, co mu doktor poradil. Po týdnu přišel do ordinace. Doktor mu dal přinést svůj vlastní oběd a po jídle mu řekl, aby se svlékl a vystrčil na něj zadnici. Pacient tak učinil... po chvilce vylezla tasemnice a povídá: "A čokoláda je kde?"

Hladový muž chce v restauraci usednout, ale vrchní jen utrousí: Ten stůl je rezervovaný! Host na něho pohlédne a odpoví: Tak ho odneste a přineste mi nový!

Mladá dáma v baru mává na barmana.Ten k ní přijde,ona ho něžně chytí za sako, hladí po vlasech a sladkým hlasem se ho ptá: "Ty jsi tady šéf?" Barman tajemně odpovídá: "Možná ano, možná ne." "A kde je šéf?" "Přijde zítra." Slečna mu smyslně zasune prst do úst a barman ho pomaličku, v rytmu hudby ocucává. "Tak mu řekni, že na dámských toaletách došel papír."