Vtip: Vpadne chlap večer do hospody, dá si pivo,...

Vpadne chlap večer do hospody, dá si pivo, vychrupne ho jedním lokem a chce další. To se opakuje čtyřikrát. "Vy máte nějakou žízeň", povídá hospodský. "No, já venku jebu v autě nějakou buchtu a ona je hrozně vášnivá, já už úplně padám." "Sákra, to bych si taky dal", povídá hospodský. "Tak já to za vás tady vezmu, běžte, ona to ve tmě nepozná." Hospodský vpadne do auta a začne si to s buchtou rozdávat. V tom jde okolo policajt, posvítí do auta a řve: "Co to tu děláte?" Hospodskej povídá: "Ale, souložím tu s manželkou." "Promiňte, to jsem nevěděl", povídá policajt. Hospodskej na to: "Já taky ne, dokud jste nerozsvítil."

Vymotají se dva transformeři z hospody a jeden povídá: Pojď, složíme se na taxík!

Přijde chlapík do baru, kde obsluhuje číšník - robot. Číšník - robot mu načepuje skvělé pivo a ptá se ho, jaké má IQ. Chlapík říká: "150", a číšník si s ním začne povídat o globálním oteplování, kvantové fyzice, klimatických změnách, nanotechnologiích atd. Chlapík je celý užaslý, tak si poví, že robota vyzkouší. Odejde z baru, převlékne se a vrátí se zpět. Číšník - robot mu opět načepuje skvělé pivo a ptá se. "Jaké máš IQ?" Chlapík říká: "No, přibližně 100." Číšník chápavě pokývá hlavou a začne si s ním povídat o fotbale, hokeji, modelkách, dobrém jídle, ženských přednostech atd. Tak se chlapík rozhodne, že mu dá poslední test. Zase odejde, převlékne se, přijde zpět. Opět dostane perfektně natočené pivo a číšník - robot se ho opět ptá na IQ. Chlap říká: "Ehm. No, asi tak 50." No a robot se k němu nakloní a začne (skutečně velmi pomalu) povídat: "Tak co, příteli, zase budeme volit ČSSD, že???"

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

"Dnes si nevyděláme navíc ani korunu," šeptá do ouška majitel vinárny své ženě nad lahvemi vína. "A proč, miláčku?" "Neteče totiž voda..."

O víkendu jsme byly s přítelkyní na návštěvě v jejím rodném Chebu. Chtěla jsem domu koupit lázeňské oplatky a tak jsme zašly do krámku a téměř okamžitě co jsme vešly paní říká: Takže dvě teplý?

Muž si sedne v restauraci a dívá se na menu. V tom přijde krásná servírka a zeptá se: "Dobrý den, co Vám můžu přinést?" "Rád bych si dal oběd." "A konkrétněji na co myslíte?" "Konkrétně myslím na šukání, ale teď bych si dal oběd"

"Pane vrchní! Na záchodě máte tolik much, že jsem se nemohl v klidu vysrat!" "No jo! Na záchod je třeba chodit přes poledne, to jsou všechny mouchy v kuchyni."

Hladový muž chce v restauraci usednout, ale vrchní jen utrousí: Ten stůl je rezervovaný! Host na něho pohlédne a odpoví: Tak ho odneste a přineste mi nový!

Co mají společného rozvoz pizzy a záchranka? Určitě styl jízdy. Nejspíš proto, že to co vezou, by v ideálním světě nemělo dorazit studené.

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."