Vtip: Silničáři: Letos jsme na zimu byli...

Silničáři: "Letos jsme na zimu byli opravdu pečlivě připraveni. Bohužel nám do toho začlo sněžit, s čímž jsme nepočítali."

V supermarketu v oddělení zeleniny říká zákazník prodavači: "Prosím, já bych chtěl půl hlávky salátu." "Promiňte, ale tady prodáváme jen celé hlávky," odmítá prodavač. "Víte co, zeptejte se svého vedoucího, jestli by to nebylo nějak možné." Prodavač jde teda za šéfem a informuje ho: "Nějaký kretén tam chce koupit jenom půl hlávky salátu..." v tom si uvědomí, že nespokojný zákazník stojí za ním a tak dodá: "a tento pán má zájem o druhou polovinu." Šéf souhlasí s prodejem půl hlávky salátu a když spokojený zákazník odejde, říká prodavačovi: "Jste pohotový. Líbilo se mi jak jste z toho vybruslil. Odkud jste, chlapče?" "Já jsem z Ostravy," odpověděl mladík. "A proč jste odešel z Ostravy?" "To víte, tam jsou jenom samý horníci a kurvy. Jinak nic." "Aha... Moje žena taky pochází z Ostravy..." "Fakt? A na který šachtě fárala?"

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Řekl, že jí za pár měsíců bude jednadvacet. Bankéř, zkušený a vzdělaný to muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a povídal, že hned odpoledne se po někom porozhlédne. Po pár měsících se ti dva potkali znovu. Bankéř se ptá, jak se má ženuška. "Žena je těhotná," hrdě říká Tom. Bankéř, spokojený, že jeho rada byla účinná, se ptá: "A co ta najatá pomoc?" A farmář bez zaváhání odpovídá: "Ta? Ta je taky těhotná."

Naše vesnička je tak malá, že z autobusu musíme vystupovat prostředními dveřmi. Přední a zadní jsou už mimo obec!

Otec: "Kam jdeš, synu?" Syn: "Na rande." Otec: "To je milé. Nezapomeň si nasadit... víš co..." Syn: "Co?" Otec: "Víš co..." Syn: "Prezervativ?" Otec: "Čepici, ty nadrženej idiote!"

Kněz nabídl jeptišce, že ji sveze. Když se posadila v autě, přehodila nohu přes nohu, až se jí odhalilo stehno. Kněz jenom horko těžko nezpůsobil havárii. Když srovnal auto na silnici, položil jeptišce na stehno ruku. Jeptiška se ptá: „Otče, znáte Žalm 129?“ Kněz dal ruku pryč. Ale když zařadil, znovu ji položil na původní místo. Jeptiška opakuje: „Otče, znáte Žalm 129?“ Kněz se omlouvá: „Odpusťte, sestro, tělo je slabé.“ Dojeli do kláštera. Jeptiška těžce vzdychne a vystoupí. Kněz se vrátil do kostela a vyhledal Žalm 129. Stálo tam: „Jdi dále a hledej, směřuj výš a nalezneš štěstí.“ Poučení: Znáte-li špatně svoji práci, mnohé možnosti rozvoje vám uniknou přímo před nosem.

Nový lékař psychiatrické léčebny se při seznamování s pacienty ptá pacienta: "Vy jste se sem dostal jak?" "No začalo to tím, že jsem se oženil, to jsem neměl ale nikdy dělat. Vzal jsem si jednu vdovu s dospělou dcerou, která se stala mojí nevlastní dcerou. Když nás přišel navštívit můj otec, zamiloval se pak do ní a pak se s ní oženil. Takže moje nevlastní dcera se stala mojí nevlastní matkou. Potom se mojí ženě narodil syn, který byl samozřejmě otcův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No a když byla moje nevlastní dcera mojí nevlastní matkou, byl i můj syn mým strýcem. Z toho vyplývá, že moje žena, která je matkou mojí nevlastní matky je mojí babičkou a já jsem její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za manželku svojí nevlastní babičku, nejsem jenom její manžel a vnuk, ale i svůj děda. No nejeblo by Vám z toho?"

Bůh stvořil nebe a ženy. Všechno ostatní bylo vyrobeno v Číně.

Pan Volekule si každý den zkracuje chůzi po schodech jízdou po zábradlí, což se nelíbí uklízečce. A tak mu namaže zábradlí máslem a zeptá se ho "Tak co, pane Volekule jak se vám dneska jelo?" A Volekule na to: "Jako po másle." Tak tam napatlá med a zeptá se ho: "Jak se vám dnes jelo?" A Volekule odvětí: "Jako po medu." Tak se uklízečka nasere jde do železářství a koupí hřebíky nalepí je na zábradlí a čeká. Po hodině čekání přijede pan Volekule a ona se ho zeptá jako tradičně: "Jak se vám dneska jelo" A Volekule odpoví: "Už mi můžete říkat vole, kule jsem nechal v 5. patře."

Já byl s dětma na zmrzce. Když mi slečna jednu dávala, ten starší mi říká: "Tati, tuhle si ještě nelízal, viď?" Málem jsem se pochcal.

Já: Zlato, někdy ti chci zavolat, a říct ti, jak moc mi chybíš. Ona: A proč mi teda nezavoláš? Já: Vždycky mě zastaví nějaký tajemný hlas. Ona: A co říká? Já: Váš kredit je příliš nízký...