Vtip: Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica:...

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Učitel vykládá svým studentům o dobrých mravech a ptá se jednoho po druhém: Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem a seděli byste v restauraci, jak byste jí řekl, že potřebujete na toaletu? No tak já bych jí řekl: "Počkej, musím se jít vyčurat." No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že? Co vy Honzo, co byste řekl vy? No, tak já bych řekl: "Omlouvám se, ale opravdu musím na záchod." Tak to už je o hodně lepší, ale přece jen není vhodné používat slovo záchod u stolu, že? A co vy Petře, jak byste se zachoval vy? Řekl bych: "Miláčku, prosím tě, můžeš mě na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice dobrým přítelem, se kterým se, jak doufám, po večeři seznámíš."

Přijde chlapík do baru, kde obsluhuje číšník - robot. Číšník - robot mu načepuje skvělé pivo a ptá se ho, jaké má IQ. Chlapík říká: "150", a číšník si s ním začne povídat o globálním oteplování, kvantové fyzice, klimatických změnách, nanotechnologiích atd. Chlapík je celý užaslý, tak si poví, že robota vyzkouší. Odejde z baru, převlékne se a vrátí se zpět. Číšník - robot mu opět načepuje skvělé pivo a ptá se. "Jaké máš IQ?" Chlapík říká: "No, přibližně 100." Číšník chápavě pokývá hlavou a začne si s ním povídat o fotbale, hokeji, modelkách, dobrém jídle, ženských přednostech atd. Tak se chlapík rozhodne, že mu dá poslední test. Zase odejde, převlékne se, přijde zpět. Opět dostane perfektně natočené pivo a číšník - robot se ho opět ptá na IQ. Chlap říká: "Ehm. No, asi tak 50." No a robot se k němu nakloní a začne (skutečně velmi pomalu) povídat: "Tak co, příteli, zase budeme volit ČSSD, že???"

Vezl jsem rodiče na výlet a jeli jsme okolo McDonaldu. Otec říkal, že má chuť na Big Mac, máma chtěla Big Tastyho. Tak jim povídám, že doma je chleba, sýr a salám a jel jsem dál. Na tenhle okamžik jsem čekal 40 let!

Vpadne chlap večer do hospody, dá si pivo, vychrupne ho jedním lokem a chce další. To se opakuje čtyřikrát. "Vy máte nějakou žízeň", povídá hospodský. "No, já venku jebu v autě nějakou buchtu a ona je hrozně vášnivá, já už úplně padám." "Sákra, to bych si taky dal", povídá hospodský. "Tak já to za vás tady vezmu, běžte, ona to ve tmě nepozná." Hospodský vpadne do auta a začne si to s buchtou rozdávat. V tom jde okolo policajt, posvítí do auta a řve: "Co to tu děláte?" Hospodskej povídá: "Ale, souložím tu s manželkou." "Promiňte, to jsem nevěděl", povídá policajt. Hospodskej na to: "Já taky ne, dokud jste nerozsvítil."

"Pane vrchní, na tu večeři budu čekat až do rána?" -"Kdepak, pane, o půlnoci zavíráme."

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak p*ču a ne zlaté prase!" Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už jí vidím..."

Mladý pár přijde do restaurace.Po chvíli k nim přijde číšník a ptá se: "Dobrý večer, co si dáte?", a slečna odsekne: "Párky!""V pořádku, a co křen?""Křen si dá také párky !"

Námořník v restauraci: "A tohle je co?" Číšník: "Prosím polévka." Námořník: "Tisíc rohatých! Dvacet let se plavím v polévce a ani o tom nevím."

V restauraci na terasu přichází manželský pár. Pán se ptá: "Chceš sedět venku, nebo vevnitř?" Paní: "Asi venku..." A pán: "Tak já jdu dovnitř."