Vtip: Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica:...

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

Sedí rodina u stolu a otec povídá: "Koupím prase, bude zabijačka, uděláme klobásky, a jitrničky..." Vzápětí se napřáhne a vrazí synovi takovou facku, až syn spadne ze židle. Manželka vyjekne: "Co to proboha děláš? Proč ho biješ?" Otec na to: "Už ho vidím, debila, jak to žere bez chleba..."

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak p*ču a ne zlaté prase!" Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už jí vidím..."

Pacient přišel k doktorovi, a povídá, že mu není dobře od žaludku... Doktor ho vyšetřil a zjistil, že má tasemnici. Jako léčbu mu poradil, aby po každém jídle snědl čokoládu a za týden přišel na kontrolu. Pacient nechápal, ale dodržoval, co mu doktor poradil. Po týdnu přišel do ordinace. Doktor mu dal přinést svůj vlastní oběd a po jídle mu řekl, aby se svlékl a vystrčil na něj zadnici. Pacient tak učinil... po chvilce vylezla tasemnice a povídá: "A čokoláda je kde?"

Včera jsem doma vyhodil všechen cukr. Dnes byl zpátky na svém místě... Je rafinovaný...

Vezl jsem rodiče na výlet a jeli jsme okolo McDonaldu. Otec říkal, že má chuť na Big Mac, máma chtěla Big Tastyho. Tak jim povídám, že doma je chleba, sýr a salám a jel jsem dál. Na tenhle okamžik jsem čekal 40 let!

Co mají společného rozvoz pizzy a záchranka? Určitě styl jízdy. Nejspíš proto, že to co vezou, by v ideálním světě nemělo dorazit studené.

V restauraci na terasu přichází manželský pár. Pán se ptá: "Chceš sedět venku, nebo vevnitř?" Paní: "Asi venku..." A pán: "Tak já jdu dovnitř."

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Když mi mladá říkala, ať přijdu domů na kaši... jak jsem měl ku*va vědět, že tím myslela večeři?

"Miláčku, někdo se k nám vloupal a nablil nám do hrnců!" "Já vařila, ty nevděčnej hajzle!"