Vtip: Muž si sedne v restauraci a dívá se na...

Muž si sedne v restauraci a dívá se na menu. V tom přijde krásná servírka a zeptá se: "Dobrý den, co Vám můžu přinést?" "Rád bych si dal oběd." "A konkrétněji na co myslíte?" "Konkrétně myslím na šukání, ale teď bych si dal oběd"

"Miláčku, někdo se k nám vloupal a nablil nám do hrnců!" "Já vařila, ty nevděčnej hajzle!"

Vpadne chlap večer do hospody, dá si pivo, vychrupne ho jedním lokem a chce další. To se opakuje čtyřikrát. "Vy máte nějakou žízeň", povídá hospodský. "No, já venku jebu v autě nějakou buchtu a ona je hrozně vášnivá, já už úplně padám." "Sákra, to bych si taky dal", povídá hospodský. "Tak já to za vás tady vezmu, běžte, ona to ve tmě nepozná." Hospodský vpadne do auta a začne si to s buchtou rozdávat. V tom jde okolo policajt, posvítí do auta a řve: "Co to tu děláte?" Hospodskej povídá: "Ale, souložím tu s manželkou." "Promiňte, to jsem nevěděl", povídá policajt. Hospodskej na to: "Já taky ne, dokud jste nerozsvítil."

Toasty jsou jako rodiče. Když jsou černý, nemáš co k jídlu.

Dneska jsem viděla v restauraci nádhernýho chlapa, jak trochu naplácal synovi za to, že házel po zemi hranolky. Už jsem rozsypala svoje, snad si toho všimne.

Námořník v restauraci: "A tohle je co?" Číšník: "Prosím polévka." Námořník: "Tisíc rohatých! Dvacet let se plavím v polévce a ani o tom nevím."

Když mi mladá říkala, ať přijdu domů na kaši... jak jsem měl ku*va vědět, že tím myslela večeři?

Víte, jaký je oblíbený nápoj vozíčkářů? Točená kola.

Přijde dělník po šichtě do hospody a říká si: "Ty vole, já bych žral, ale než mi to přinesou, to chcípnu hlady!" Najednou uvidí u vedlejšího stolu chlápka, který má před sebou plný talíř drštkové polívky, čte si noviny a ničeho si nevšímá. Tak mu dělník talíř nenápadně vezme a celou mu ji sežere. Avšak když to dojí, uvidí že se na dně válí červ přes celý talíř. Zvedne se mu kufr a celou polívku nablije zpátky do talíře. Vtom chlápek zvedne hlavu od novin a říká dělníkovi: "Taky jste toho červa našel až nakonec?"

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Manželka se ptá muže: "Co to děláš?" "Vařil jsem oběd, ochutnej a hlavně buď ve všem upřímná." "Je to výborné, debile s malým čůrákem."