Vtip: Hladový muž chce v restauraci usednout, ale...

Hladový muž chce v restauraci usednout, ale vrchní jen utrousí: Ten stůl je rezervovaný! Host na něho pohlédne a odpoví: Tak ho odneste a přineste mi nový!

Učitel vykládá svým studentům o dobrých mravech a ptá se jednoho po druhém: Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem a seděli byste v restauraci, jak byste jí řekl, že potřebujete na toaletu? No tak já bych jí řekl: "Počkej, musím se jít vyčurat." No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že? Co vy Honzo, co byste řekl vy? No, tak já bych řekl: "Omlouvám se, ale opravdu musím na záchod." Tak to už je o hodně lepší, ale přece jen není vhodné používat slovo záchod u stolu, že? A co vy Petře, jak byste se zachoval vy? Řekl bych: "Miláčku, prosím tě, můžeš mě na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice dobrým přítelem, se kterým se, jak doufám, po večeři seznámíš."

Přijde paní k doktorovi a povídá: "Doktore já mám tasemnici". Doktor jí odpoví: "Dejte si každý den rohlík a čokoládu." Paní za týden přijde zas a povídá: "Nepomohlo to doktore." Doktor: "Tak si dejte každý den jeden rohlík a dvě čokolády." Za týden přijde paní na kontrolu a povídá: "Doktore nepomohlo to." Doktor říká: "Dejte si rohlík" Vyleze z ní tasemnice a povídá: "A čokoládička nebude?"

Víte co patří do bramborového salátu? Lžíce. Abyste v noci při nájezdu neštrachali v příborníku.

Toasty jsou jako rodiče. Když jsou černý, nemáš co k jídlu.

Někde psali, že stravovat se v Mekáči není zdravé. Proto si to nechávám zabalit a sním to až doma.

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

Voldemortův přívrženec, který se zahubil přejídáním? KSMRTIJED

Dneska jsem viděla v restauraci nádhernýho chlapa, jak trochu naplácal synovi za to, že házel po zemi hranolky. Už jsem rozsypala svoje, snad si toho všimne.

Sedí rodina u stolu a otec povídá: "Koupím prase, bude zabijačka, uděláme klobásky, a jitrničky..." Vzápětí se napřáhne a vrazí synovi takovou facku, až syn spadne ze židle. Manželka vyjekne: "Co to proboha děláš? Proč ho biješ?" Otec na to: "Už ho vidím, debila, jak to žere bez chleba..."

Když vidím čokoládu, slyším v hlavě dva hlasy. Ten první říká: "Musíš sníst tu čokoládu." Ten druhý hlas říká: "Slyšelas dobře. Sněz tu čokoládu."