Vtip: V restauraci si host stěžuje...

V restauraci si host stěžuje číšníkovi: "Pane vrchní! V mé polévce je utopená moucha!" "Aha...," zamyslí se číšník, "a co teď jako? Mám ji snad resuscitovat...?"

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

Číšník pozoruje, jak host čistí příbor ubrusem a napomíná ho: "To nedělejte! Za prvé je příbor čistý. Za druhé, a teď jste ještě zašpinil ubrus!"

Přijde dělník po šichtě do hospody a říká si: "Ty vole, já bych žral, ale než mi to přinesou, to chcípnu hlady!" Najednou uvidí u vedlejšího stolu chlápka, který má před sebou plný talíř drštkové polívky, čte si noviny a ničeho si nevšímá. Tak mu dělník talíř nenápadně vezme a celou mu ji sežere. Avšak když to dojí, uvidí že se na dně válí červ přes celý talíř. Zvedne se mu kufr a celou polívku nablije zpátky do talíře. Vtom chlápek zvedne hlavu od novin a říká dělníkovi: "Taky jste toho červa našel až nakonec?"

Já a přátelé v pizzerii: "My si dáme trojku!" Číšník: "To je skvělý. A jakou pizzu budete chtít?"

Mladá dáma v baru mává na barmana.Ten k ní přijde,ona ho něžně chytí za sako, hladí po vlasech a sladkým hlasem se ho ptá: "Ty jsi tady šéf?" Barman tajemně odpovídá: "Možná ano, možná ne." "A kde je šéf?" "Přijde zítra." Slečna mu smyslně zasune prst do úst a barman ho pomaličku, v rytmu hudby ocucává. "Tak mu řekni, že na dámských toaletách došel papír."

Jsou dva talíře v restauraci a jeden povídá druhému: "Oběd je na mně."

Přijde Medvídek Pú do řeznictví a ptá se prodavače: "Máte vepřovou šunku?" Prodavač na to: "Ano, máme." Medvídek Pú vytáhne pistoli, zastřelí prodavače a říká: "To je za prasátko!"

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Hladový muž chce v restauraci usednout, ale vrchní jen utrousí: Ten stůl je rezervovaný! Host na něho pohlédne a odpoví: Tak ho odneste a přineste mi nový!

Učitel vykládá svým studentům o dobrých mravech a ptá se jednoho po druhém: Tak Michaeli, kdybyste byl na schůzce s děvčetem a seděli byste v restauraci, jak byste jí řekl, že potřebujete na toaletu? No tak já bych jí řekl: "Počkej, musím se jít vyčurat." No, to by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že? Co vy Honzo, co byste řekl vy? No, tak já bych řekl: "Omlouvám se, ale opravdu musím na záchod." Tak to už je o hodně lepší, ale přece jen není vhodné používat slovo záchod u stolu, že? A co vy Petře, jak byste se zachoval vy? Řekl bych: "Miláčku, prosím tě, můžeš mě na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou se svým velice dobrým přítelem, se kterým se, jak doufám, po večeři seznámíš."