Vtip: Stará babka pošle dědka do sklepa, aby...

Stará babka pošle dědka do sklepa, aby přinesl česnek a brambory. "Nezapomeň! Dvě věci!" říká babka. Dědek jde do sklepa a za chvíli přinese lopatku na smetí. "Cos to zase přinesl? Říkala jsem snad jasně: dvě věci! Kde máš smeták?!"

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

"Nechcete si sednout, dědečku?" "Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici!" "Jen si sedněte dědečku, nejste v tramvaji, ale v parku!"

Žalobce: "Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?" Babička: "No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný, a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mě kolem ramen." Žalobce: "Bylo vám to nějak nepříjemné?" Babička: "Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě byla mladá." Soudce: "A co bylo dál?" Babička: "Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mě tam málem dotknul, pustil mě a zakřičel: Aprííl! Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!"

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnácku, že tam se dávaj ty, co mají zemřít. Sestra mu říká: "Ale dědo, to není pravda, ty se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama." Najednou přijde hlavní sestra a říká: "Bláhová, kam ho to vezete, ten patří na šestnáctku..."

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

"Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci," vypráví důchodce Karel. "Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout."

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel. "Támhle od toho kouzelného dědečka," ukáže, "nabídl mi splnit mi jedno přání." Pán rychle dohoní dědečka: "Prosím vás, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?" "Staň se", luskne dědeček prstem a zmizí. Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím. Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje: "Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče?! Ten dědek je snad hluchej!" "No jasně, že je. Myslíte si snad, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!"

Babička měla na dvoře dvě koťátka. Aby je od sebe odlišila, tak jednomu dala jméno Mourek a to druhý utopila.

Starému dědovi nakecají, že když bude jíst hodně chleba, že se mu ještě postaví. Děda přijde do obchodu a říká: "Prosím tři chleby!" Prodavačka na to: "To je pro Vás, dědo?" "Ano!" "Vždyť Vám ztvrdne!" "Tak je to pravda!? Dejte mi jich pět!!!"

Sedí dědeček a vnuk v parku, hodinu, dvě, tři, čtyři,... "Dědo, tady to smrdí zdechlinou... Dědo? Dědo!!!"