Vtip: Mladý muž najde v parku na lavičce staříka...

Mladý muž najde v parku na lavičce staříka jak smutně sedí a pláče. Zeptá se ho co se děje, a stařík odpoví: "Ale miluji 20 letou krasavici, ona mě miluje, v posteli je všechno v pořádku." Mladí se zeptá: "Tak v čem je problém." Děda: "Když, já zapoměl, kde bydlím...!"

Babička: "Ti šmoulové ale vyrostli!" Vnouče: "Babičko, to nejsou šmoulové, ale Avatar!"

Muž pokročilého věku byl pozván ke svým starým přátelům jednoho dne na večeři. Udělalo na něj velký dojem, jak jeho přítel,kdykoli se obrátil s něčím na svoji manželku, oslovoval ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko, milá a podobně. Pár žil ve společném manželství už téměř sedmdesát let a bylo z toho jasné, že jsou stále do sebe velmi zamilovaní. Když manželka odešela z jídelny do obýváku, muž se naklonil k hostiteli a povídá. "Myslím si že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji manželku těmi zamilovanými jmény." Hostitel svěsil hlavu. "Musím ti říct pravdu," povídá, "její jméno mi nějak vyklouzlo z paměti už před deseti lety, a k smrti se bojím zeptat té nevrlé staré nabručené krávy, jak se jmenuje."

Chlapi v hospodě nakecají jednomu dědovi, že když bude jíst hodně chleba, že mu bude stát zase jako za mlada. Děda dojde do sámošky, a s vidinou dávno zapomenuté kratochvíle si poručí tři bochníky chleba. Prodavačka mu povídá: "Ale dědo, co s tím chlebem budete dělat? Vždyť vám ztvrdne." Děda: "Kua tak je to pravda, tak to mi jich dejte pět!"

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu." povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

Udýchaný mladý pošťák přijde s důchodem k dědovi a říká: "Dědo, už mě nebaví chodit každý měsíc za vámi na samotu 18 km od vesnice." Děda na to: "Moc nereptej nebo si objednám denní tisk!"

"Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?" Ruku zvednou všichni, kromě jedné staré paní. "Paní Jonesová, vy svým nepřátelům neodpustíte?" "Já žádné nemám." "To je velice neobvyklé, paní Jonesová. Kolik vám je?" "98," odpoví stará paní. "Paní Jonesová, mohla byste jít sem dopředu a povědět nám, jak někdo může žít 98 let a nemít na světě nepřítele?" Stará paní se s námahou zvedne, přicupitá ke knězi, otočí se ke shromáždění a praví: "Já ty kurvy přežila..."

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Sedí dědeček a vnuk v parku, hodinu, dvě, tři, čtyři,... "Dědo, tady to smrdí zdechlinou... Dědo? Dědo!!!"

Vrtá zubař babičce zub a ta se ho v době, kdy si vyplachuje, ptá: "Pane doktore, jak to bude ještě dlouho trvat?" "Až se dostanu na nerv, babi." odpoví zubař. Babička na to: "No, tak to budete vrtat ještě dlouho, já mám totiž nervy v pr...li!"

Staršího, zkušeného doktora se ptá postarčí dáma: "Co mi poradíte proti vráskám na krku, pane doktore?" "Nejlepší bude pěkný rolák!"