Vtip: Sedí Pepíček s dědou v parku na lavičce a po...

Sedí Pepíček s dědou v parku na lavičce a po chvíli vyprávění povídá: "Dědo, cítíš tu zdechlinu? Dědo? Dědo!"

Děda si příjde uložit do spořitelny 100 Kč. Pokladní vypíše doklad a bere od dědy stovku. Vtom děda cukne a říká: "A když krachne vaše pobočka nepříjdu o tu stovku?" "Nepříjdete dědo, za ty peníze vám ručí celá Erste bank" "A co když krachne celá Erste bank?" "Dědo, tak vám za to ručí vláda v čele s panem Kalouskem!" "A co když krachne vláda v čele s panem Kalouskem?" "Ale dědo, snad by vám to za tu stovku stálo. No ne?"

"Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci," vypráví důchodce Karel. "Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout."

"Nechcete si sednout, dědečku?" "Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici!" "Jen si sedněte dědečku, nejste v tramvaji, ale v parku!"

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Probíhá spartakiáda a všichni účastníci jdou slavnostně po ulici. To všechno sleduje dědoušek sedící na lavičce a obdivuje hlavně sportovkyně, které jsou z různých koutů republiky. Zrovna jdou kolem velmi dobře obdařené dívky z Napajedel nesoucí nápis svého města hrdě na hrudi. A říka si pro sebe: "Hmm, jiný kraj jiný mrav, u nás tomu říkáme kozy."

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

Profesor chemie chtěl v osmičce žákům demonstrovat negativní vlivy alkoholu. Přinesl sklenici vody, sklenici whisky a dva červíky. "Teď pozorně sledujte ty červíky." Do sklenice s vodou vložil jednoho červa. Ten se čile pohyboval, spokojený, jak jen červ může ve vodě být. Do druhé sklenice vložil druhého červa. Ten se začal zuřivě kroutit a po pár vteřinách klesl na dno nehybný. "Tak, co nám z tohoto pokusu vyplývá?" Pepíček, který samozřejmě seděl v poslední lavici, se hlásí: "Pijte whisky, nebudete mít červíky."

Nová paní učitelka si chce ověřit znalosti z psychologie a tak se zeptá: "Kdo si myslí, že je hloupý ať se postaví." Když dlouho nikdo nevstává, tak se postaví Pepíček. "Pepíčku ty si myslíš, že jsi hloupý?" "Ne ne, ale nechtěl jsem, abyste tu stála tak sama."

Paní učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: "Kdopak mi řekne, co to jo?" Přihlásí se Pepíček: "Prosím, prdel." Učitelka nejdřív zrudla pak s brekem utekla ze třídy. Za chvíli vešel do třídy rozzlobený pan ředitel a postaví se před tabuli a povídá: "Může mi někdo vysvětlit, proč jste rozplakali paní učitelku?" "A kdo sem sakra nakreslil tu prdel?!"

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel. "Támhle od toho kouzelného dědečka," ukáže, "nabídl mi splnit mi jedno přání." Pán rychle dohoní dědečka: "Prosím vás, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?" "Staň se", luskne dědeček prstem a zmizí. Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím. Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje: "Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče?! Ten dědek je snad hluchej!" "No jasně, že je. Myslíte si snad, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!"