Vtip: Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má...

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu." povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

Přijde starý pán do nevěstince a bordelmamá mu říká: "Ale dědo, copak vy tu děláte? Vždyť vy už to máte dávno za sebou." Děda se chytne dlaní za čelo a povídá: "Ach ta skleróza! A kolik jsem dlužen, milostivá?"

Děda vzpomíná: "Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery."

Muž pokročilého věku byl pozván ke svým starým přátelům jednoho dne na večeři. Udělalo na něj velký dojem, jak jeho přítel,kdykoli se obrátil s něčím na svoji manželku, oslovoval ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko, milá a podobně. Pár žil ve společném manželství už téměř sedmdesát let a bylo z toho jasné, že jsou stále do sebe velmi zamilovaní. Když manželka odešela z jídelny do obýváku, muž se naklonil k hostiteli a povídá. "Myslím si že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji manželku těmi zamilovanými jmény." Hostitel svěsil hlavu. "Musím ti říct pravdu," povídá, "její jméno mi nějak vyklouzlo z paměti už před deseti lety, a k smrti se bojím zeptat té nevrlé staré nabručené krávy, jak se jmenuje."

Dva staříci se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká: "Koukej, už jsem je našel." Ten druhý je zkusí a říká: "To nejsou moje." a zahodí je do moře.

"Nechcete si sednout, dědečku?" "Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici!" "Jen si sedněte dědečku, nejste v tramvaji, ale v parku!"

Probíhá spartakiáda a všichni účastníci jdou slavnostně po ulici. To všechno sleduje dědoušek sedící na lavičce a obdivuje hlavně sportovkyně, které jsou z různých koutů republiky. Zrovna jdou kolem velmi dobře obdařené dívky z Napajedel nesoucí nápis svého města hrdě na hrudi. A říka si pro sebe: "Hmm, jiný kraj jiný mrav, u nás tomu říkáme kozy."

V noci někdo zaklepe na dveře a starej děda se ptá: "Kdo tam?" "Tady Jean Claud Van Dame." "Tak jděte všichni čtyři do prdele."

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne si. Omlouvám se, skutečně je mi to trapné. To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poděláte.

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

Babička povídá: "Já na zlepšení trávení piju pivo, při nechutenství piju bílé víno, při nízkém tlaku červené víno, při vysokém koňak a když jsem nachlazená, tak si dám slivovici." "A babičko, kdy pijete vodu?" "Tak takovou chorobu jsem ještě neměla."