Vtip: Ještě za komančů sedí v hospodě dva...

Ještě za komančů sedí v hospodě dva chlápci a povídají si. "Představ si, že manželka chce, abych jí koupil šicí stroj a já nemám žádné prachy." "Ale vždyť ty děláš v továrně na šicí stroje, ne?" "No jo, ale přece ho neotočím." "Když to budeš brát po částech, tak si toho nevšimnou. A pak si to doma složíš." "Dobrej nápad, díkes." Asi po měsíci se opět setkají v hospodě. "Tak co? Už sis složil ten stroj?" "Člověče, mám všechny součástky, které se u nás používají. Skládám a skládám, ale furt mi z toho vychází samopal."

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: "Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím."Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: "Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku." Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: "Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl. "Sestra opáčila: "A kdyby jste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!

Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí. Slovák vezme pásmo, změří délku plotu, všechno načrtne na papír, chvíli počítá a praví: "Uděláme to za 350.000 Kč – to je 150.000,– materiál, 150.000,– pro zaměstnance a 50.000,– je marže firmy" Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá: "My to uděláme za 250.000 Kč – to je 150.000,– za materiál, 50.000,– za práci a 50.000,– marže firmy" Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádnými nákresy ani výpočty. Přistoupí k úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2,250.000 Kč to udělám..." Ministerský úředník se podiví: "Jak jste došel k tak vysoké sumě?" Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,– to objednáme u toho Ukrajince!"

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: "Co se říká?" "Nevím!" "Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?" "Aha - neříkej, že to je všechno!"

Sekretářka vstoupí k řediteli: "Zdá se, že máte telefon." "Jak to - zdá se?" "Zvedla jsem sluchátko a v něm se ozvalo - To jsi ty, ty starý kreténe?"

Chlubí se jeden vedoucí: "A tohle je, pánové, náš nejvyvinutější stroj, který nahradí pět pracovních sil. O jeho údržbu se stará šest specialistů."

Vánoční firemní večírek Dnes se těším do práce. Je konec roku a budeme mít malou oslavu. Lednice v kanceláři je slibně naplněna a všichni se tváří slavnostně. Začínáme už o svačině. Do údržbářské šatny je svolána desetiminutovka, kde si všichni navzájem přejí a připíjí. Nepřijdou tak zkrátka ani ti, co se nemohou oslavy zúčastnit. Jako třeba moje žena, jež jde domů hlídat děti. Ostatně, když se slavil Mikuláš, hlídal jsem já a na podnikovém mejdanu byla ona. Konečně je konec směny. Pár lidí smutně odchází za svými povinnostmi. My ostatní jim ještě jednou přejeme hezký Nový rok a opět se scházíme v údržbářské šatně. Bouchají "rychlé špunty", vypráví se veselé historky a pomlouvá se ředitel. Někdo dokonce přivezl autem video. Pouštíme si nejdříve klipy a známé hity si zpíváme s televizí. Neustále se konzumuje alkohol, takže netrvá dlouho a dochází na po*no. Všichni ho komentujeme rádoby vtipnými poznámkami. Některé značně rozjuchané kolegyně dokonce tvrdí, že to musí byt značně vzrušující souložit před celým filmovým štábem. Začínají také padat návrhy, zahrát si nějakou sexuální hru a dvě kolegyně ihned souhlasí, svlékají se a navrhují jakou. Nakonec se skupina asi osmi lidí domluví a začínají hrát "Na medvídky". Princip hry je v tom, že se ženy položí břichem na stůl a pěkně vystrčí zadeček. Muži chodí za nimi a zasouvají do nich zezadu své nástroje. Jestliže dotyčná uhodne, čí bodlo ji právě obšťastňuje, vyhrává stovku. Ta, která to neuhodne, prohrává padesátku. Ti stydlivější ze začátku rozpačitě přihlížejí, ale pak je všechny zvědavost a vzrušení přemáhá a zapojují se také do hry. Jen já dál sedím, popíjím a se zalíbením pozoruji zadečky mých kolegyň. Šatnou se rozléhají slastné vzdechy a jejich radostné výkřiky, když vyhrají stokorunu. Rád bych si také zahrál, vzrušený jsem na to dost, ale bojím se, že by se to dozvěděla manželka. Jedna z hráček si jde právě doplnit sklenku a vyčítavě mi říká: "Netrhej partu a pojď si také zahrát." "Nemůžu, odpovídám, co by na to řekla moje žena?" "Co by říkala? O Mikuláši tady vyhrála osm stovek!"

Strýc říká dětem: "Děti, kdo chce jet na pole okopávat květáky?" Zvednou se jen dvě ruce. "Jen dva? Takže ostatní jdou pěšky!"

Na pracáku ve Frýdku-Místku mě upoutalo volné místo - Gynekologický asistent. Tak jsem se zeptal zprostředkovatelky, v čem ta práce spočívá. Ta vytáhla složku a říká: "No, to přijmete příslušnou pacientku a připravíte ji na vyšetření. Svléknete jí spodní prádlo, uložíte ji na vyšetřovací křeslo, namydlíte rozkrok, oholíte a pak jí vetřete olej na pohlavní orgán. Plat je 34.000 korun měsíčně. Jestli máte zájem, musíte do Havířova, je to asi 15 km". Tak jsem se podivil: "Jo tak ta práce je v Havířově ?" Zprostředkovatelka: "Ne, ne, práce je tady ve Frýdku-Místku, ale v Havířově momentálně končí fronta zájemců".

"Dnes nepřijdu, jsem nemocný." "Ahoj, nazdar, čau, těpic, čus, ahoj... " "Tobě hráblo? " "Ne, snažím se tě uzdravit!"

Čtyři přátelé, inženýr, chemik, účetní a státní úředník, se rozpovídali o svých kočkách a jejich přednostech a inteligenci. Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: "Šroubku, ukaž co umíš!" A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou. Tu účetní zavolal na svou kočku: "Fakturko, předveď se!" Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou. Pak zavolal chemik: "Trichloretyléne, do toho!" A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka. Ten jen zavolal: "Rauchpauzo, začni!" A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.