Vtip: Chlubí se jeden vedoucí: A tohle je,...

Chlubí se jeden vedoucí: "A tohle je, pánové, náš nejvyvinutější stroj, který nahradí pět pracovních sil. O jeho údržbu se stará šest specialistů."

Paní Rothschildová otevře v ložnici skříň, vyvalej se na ni samý prachy, a ona povídá: "Teda, to je peněz, a to u nás chodí do práce jen jeden. Neumím si představit, jak jsou bohatý rodiny, kde dělaj oba."

Chlápek se uchází o práci na místním úřadě. "Máte na něco alergii?", ptá se úředník na pohovoru. "Ano pane, na kofein. Nemohu pít kávu." "To by neměl být problém. Dále mě zaujalo, že jste byl v armádě." "Přesně tak. 4 roky a z toho roční služba v Afgánistánu." "To vám pomůže v platebních tabulkách. Máte nějaké postižení?" "Bohužel ano. Díky střepině z bomby jsem přišel o obě varlata." "To mě mrzí, ale díky tomu vám můžeme přidat na základě dotací. No výborně - pokud byste měl zájem, tak pracovní doba je 8-16 a bylo by super, kdybyste mohl zítra přijít na desátou. A stejně tak i další dny." "Omlouvám se, ale ... pokud je pracovní doba od 8, proč mám chodit v 10?" "Tohle je státní sektor pane. První dvě hodiny se tu škrábeme na koulích a pijeme kafe."

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: "Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím."Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: "Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku." Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: "Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl. "Sestra opáčila: "A kdyby jste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!

Když si představený kláštera vezme homeoffice, stane se z něj homeopat?

Všimli jste si někdy, že písmena abecedy středy, čtvrtku a pátku jsou v angličtině WTF?

Máme v ložnici stropní svítidlo napojené na tři vypínače. Jeden je u dveří, druhý na mé straně vedle postele a třetí na straně partnerově. Vzhledem k tomu, že se nejedná o schodišťový vypínač, ale prý křížový, tak se děje to, že když je můj vypínač v poloze vypnuto, partner má smůlu a jeho vypínač v tu chvíli nekomunikuje s nikým a ničím a prostě nerozsvítí ani nezhasne. Stojíme takhle za krásného počasí u místního podniku, venku mraky lidí se skleničkami, do toho přijde známý elektrikář a já říkám partnerovi: "Jééé, zlato, tady Aleš by nám mohl vyřešit ten problém v ložnici!" A bylo...

Vánoční firemní večírek Dnes se těším do práce. Je konec roku a budeme mít malou oslavu. Lednice v kanceláři je slibně naplněna a všichni se tváří slavnostně. Začínáme už o svačině. Do údržbářské šatny je svolána desetiminutovka, kde si všichni navzájem přejí a připíjí. Nepřijdou tak zkrátka ani ti, co se nemohou oslavy zúčastnit. Jako třeba moje žena, jež jde domů hlídat děti. Ostatně, když se slavil Mikuláš, hlídal jsem já a na podnikovém mejdanu byla ona. Konečně je konec směny. Pár lidí smutně odchází za svými povinnostmi. My ostatní jim ještě jednou přejeme hezký Nový rok a opět se scházíme v údržbářské šatně. Bouchají "rychlé špunty", vypráví se veselé historky a pomlouvá se ředitel. Někdo dokonce přivezl autem video. Pouštíme si nejdříve klipy a známé hity si zpíváme s televizí. Neustále se konzumuje alkohol, takže netrvá dlouho a dochází na po*no. Všichni ho komentujeme rádoby vtipnými poznámkami. Některé značně rozjuchané kolegyně dokonce tvrdí, že to musí byt značně vzrušující souložit před celým filmovým štábem. Začínají také padat návrhy, zahrát si nějakou sexuální hru a dvě kolegyně ihned souhlasí, svlékají se a navrhují jakou. Nakonec se skupina asi osmi lidí domluví a začínají hrát "Na medvídky". Princip hry je v tom, že se ženy položí břichem na stůl a pěkně vystrčí zadeček. Muži chodí za nimi a zasouvají do nich zezadu své nástroje. Jestliže dotyčná uhodne, čí bodlo ji právě obšťastňuje, vyhrává stovku. Ta, která to neuhodne, prohrává padesátku. Ti stydlivější ze začátku rozpačitě přihlížejí, ale pak je všechny zvědavost a vzrušení přemáhá a zapojují se také do hry. Jen já dál sedím, popíjím a se zalíbením pozoruji zadečky mých kolegyň. Šatnou se rozléhají slastné vzdechy a jejich radostné výkřiky, když vyhrají stokorunu. Rád bych si také zahrál, vzrušený jsem na to dost, ale bojím se, že by se to dozvěděla manželka. Jedna z hráček si jde právě doplnit sklenku a vyčítavě mi říká: "Netrhej partu a pojď si také zahrát." "Nemůžu, odpovídám, co by na to řekla moje žena?" "Co by říkala? O Mikuláši tady vyhrála osm stovek!"

Přijde sekretářka za šéfem a říká: "Mám pro vás dvě zprávy - špatnou a dobrou, kterou chcete slyšet první?" "Začněte tou dobrou." "Nejste neplodný."

Pohledný muž vešel do hotelu a požádal o to, zda-li by mohl vidět šéfa. Když přišel šéf, začal celý příběh... - Klient: pokoj 39 je prázdný? - Šéf: Ano, pane. - Klient: můžu si ho rezervovat? - Šéf: samozřejmě můžete. - Klient: děkuji. Před odchodem do pokoje se klient zeptal šéfa, zda-li by mu poskytl černý nůž; bílou nit, dlouhou 39 cm a oranžový 73 g papír. Šéf souhlasil, i když se podivoval nad zvláštními věcmi, které klient požadoval. Klient odešel do svého pokoje, nepožádal o jídlo a ani o nic jiného. Bohužel pro šéfa, jeho pokoj byl vedle místnosti 39. Po půlnoci slyšel šéf v místnosti klienta podivné hlasy a hluk. Hlasy volně žijících zvířat a zvuky nádobí padajícího na podlahu. Šéf tu noc nespal. Neustále přemýšlel a přemýšlel, co může být zdrojem hluku. Ráno, když klient předal klíče šéfovi, šéf požádal klienta, zda-li by s ním šel zkontrolovat pokoj č 39. Vešli do místnosti a vše bylo v pořádku. Šéf nic neobvyklého nenašel. Dokonce na stole ležela bílá nit, černý nůž a oranžový papír. Klient zaplatil účet s tím, že dá známým dobrý tip na tento hotel. Šéf byl v šoku z toho co přes noc slyšel a nedokázal si to vysvětlit. Ve skutečnosti začal o tom, co slyšel pochybovat. Po uplynutí jednoho roku se klient znovu objevil. Požádal o to, aby mohl znovu vidět šéfa. Klient požadoval stejné věci: pokoj 39; černý nůž; bílou nit, 39 cm dlouhou a oranžový 79 g papír. Tentokrát chtěl šéf opravdu vědět všemi možnými dostupnými metodami, co za tajemnými zvuky vězí. Strávil noc bez spánku a čekal, až se něco stane. Po půlnoci začaly stejné hlasy a zvuky, tentokrát byly mnohem hlasitější a jasněji rozpoznatelné, než tomu bylo před rokem. Opět, před odjezdem, klient zaplatil svůj účet a nechal v pokoji na stole všechny věci, které si od šéfa vypůjčil. Úsměv neopustil klientovo obličej. Šéf začal hledat smysl všeho, co klient požadoval. Proč stále požaduje pokoj 39? Proč bílá nit? Proč černý nůž? Ve skutečnosti šéf nedospěl k žádné přesvědčivé odpovědi na všechny tyto otázky. Šéf nyní netrpělivě čekal na měsíc březen, měsíc, ve kterém se klient má znovu objevit. K jeho překvapení se první den v březnu klient znovu objevil. Zeptal se stejnými otázkami. Chtěl si rezervovat stejný pokoj, chtěl mít stejné věci jako předtím. Šéf opět slyšel stejné zvuky, tentokrát ještě hlasitěji než dříve. Ráno, když klient opustil pokoj, se šéf klientovi zdvořile omluvil a požádal ho, aby mu prozradil tajemství zvuků v jeho místnosti. - "Pokud vám to tajemství prozradím, slibujete, že ho nikomu nikdy neřeknete?" - "Slibuju, že ho nikdy nikomu neprozradím". - "Přísaháte?" - "Přísahám, že tajemství nikdy nikomu nevyzradím." Konečně klient své tajemství šéfovi odhalil. Bohužel šéf hotelu je čestný člověk. Až dosud neodhalil své tajemství nikomu jinému. Když to udělá, dám ti vědět. Děkuji za přečtení.... :D :D :D

Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí. Slovák vezme pásmo, změří délku plotu, všechno načrtne na papír, chvíli počítá a praví: "Uděláme to za 350.000 Kč – to je 150.000,– materiál, 150.000,– pro zaměstnance a 50.000,– je marže firmy" Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá: "My to uděláme za 250.000 Kč – to je 150.000,– za materiál, 50.000,– za práci a 50.000,– marže firmy" Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádnými nákresy ani výpočty. Přistoupí k úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2,250.000 Kč to udělám..." Ministerský úředník se podiví: "Jak jste došel k tak vysoké sumě?" Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,– to objednáme u toho Ukrajince!"