Vtip: Pepíček dostane od tety krásné autíčko a...

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: "Co se říká?" "Nevím!" "Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?" "Aha - neříkej, že to je všechno!"

Učitel ve škole se ptá dětí, jaké znají dráždidlo. Přihlásí se Mařenka a říká: "Kouř z cigaret." "Správně Mařenko." Pak se přihlásí Frantík a praví: "Pyl." "Správně, Frantíku." Najednou se přihlásí Pepíček a říká: "Pipinka." Rozzlobený učitel napíše Pepíčkovi poznámku. Druhý den hledá pan učitel Pepíčka, který si sedl do poslední lavice a ptá se: "Tak co ti na to řekl tatínek?" A Pepíček říká: "Tatínek pravil, že když pro vás není pipinka dost dobré dráždidlo, tak jste buzerant a mám si sednout do poslední lavice..."

Pohledný muž vešel do hotelu a požádal o to, zda-li by mohl vidět šéfa. Když přišel šéf, začal celý příběh... - Klient: pokoj 39 je prázdný? - Šéf: Ano, pane. - Klient: můžu si ho rezervovat? - Šéf: samozřejmě můžete. - Klient: děkuji. Před odchodem do pokoje se klient zeptal šéfa, zda-li by mu poskytl černý nůž; bílou nit, dlouhou 39 cm a oranžový 73 g papír. Šéf souhlasil, i když se podivoval nad zvláštními věcmi, které klient požadoval. Klient odešel do svého pokoje, nepožádal o jídlo a ani o nic jiného. Bohužel pro šéfa, jeho pokoj byl vedle místnosti 39. Po půlnoci slyšel šéf v místnosti klienta podivné hlasy a hluk. Hlasy volně žijících zvířat a zvuky nádobí padajícího na podlahu. Šéf tu noc nespal. Neustále přemýšlel a přemýšlel, co může být zdrojem hluku. Ráno, když klient předal klíče šéfovi, šéf požádal klienta, zda-li by s ním šel zkontrolovat pokoj č 39. Vešli do místnosti a vše bylo v pořádku. Šéf nic neobvyklého nenašel. Dokonce na stole ležela bílá nit, černý nůž a oranžový papír. Klient zaplatil účet s tím, že dá známým dobrý tip na tento hotel. Šéf byl v šoku z toho co přes noc slyšel a nedokázal si to vysvětlit. Ve skutečnosti začal o tom, co slyšel pochybovat. Po uplynutí jednoho roku se klient znovu objevil. Požádal o to, aby mohl znovu vidět šéfa. Klient požadoval stejné věci: pokoj 39; černý nůž; bílou nit, 39 cm dlouhou a oranžový 79 g papír. Tentokrát chtěl šéf opravdu vědět všemi možnými dostupnými metodami, co za tajemnými zvuky vězí. Strávil noc bez spánku a čekal, až se něco stane. Po půlnoci začaly stejné hlasy a zvuky, tentokrát byly mnohem hlasitější a jasněji rozpoznatelné, než tomu bylo před rokem. Opět, před odjezdem, klient zaplatil svůj účet a nechal v pokoji na stole všechny věci, které si od šéfa vypůjčil. Úsměv neopustil klientovo obličej. Šéf začal hledat smysl všeho, co klient požadoval. Proč stále požaduje pokoj 39? Proč bílá nit? Proč černý nůž? Ve skutečnosti šéf nedospěl k žádné přesvědčivé odpovědi na všechny tyto otázky. Šéf nyní netrpělivě čekal na měsíc březen, měsíc, ve kterém se klient má znovu objevit. K jeho překvapení se první den v březnu klient znovu objevil. Zeptal se stejnými otázkami. Chtěl si rezervovat stejný pokoj, chtěl mít stejné věci jako předtím. Šéf opět slyšel stejné zvuky, tentokrát ještě hlasitěji než dříve. Ráno, když klient opustil pokoj, se šéf klientovi zdvořile omluvil a požádal ho, aby mu prozradil tajemství zvuků v jeho místnosti. - "Pokud vám to tajemství prozradím, slibujete, že ho nikomu nikdy neřeknete?" - "Slibuju, že ho nikdy nikomu neprozradím". - "Přísaháte?" - "Přísahám, že tajemství nikdy nikomu nevyzradím." Konečně klient své tajemství šéfovi odhalil. Bohužel šéf hotelu je čestný člověk. Až dosud neodhalil své tajemství nikomu jinému. Když to udělá, dám ti vědět. Děkuji za přečtení.... :D :D :D

Jeden státní úředník si postěžuje druhému: "Já nevím, co proti nám ti lidé pořád mají. Vždyť jsme nic neudělali!"

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: "Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím."Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: "Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku." Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: "Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl. "Sestra opáčila: "A kdyby jste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!

Ještě za komančů sedí v hospodě dva chlápci a povídají si. "Představ si, že manželka chce, abych jí koupil šicí stroj a já nemám žádné prachy." "Ale vždyť ty děláš v továrně na šicí stroje, ne?" "No jo, ale přece ho neotočím." "Když to budeš brát po částech, tak si toho nevšimnou. A pak si to doma složíš." "Dobrej nápad, díkes." Asi po měsíci se opět setkají v hospodě. "Tak co? Už sis složil ten stroj?" "Člověče, mám všechny součástky, které se u nás používají. Skládám a skládám, ale furt mi z toho vychází samopal."

"Co děláš zejtra?" "No, prej mi má pošta doručit balík, tak budu od devíti do čtyř doma." "A pak?" "Pak si půjdu na poštu pro ten balík."

Přijde Pepíček do lékárny a říká: "Máte něco proti bolesti?" "A co tě bolí?" "Ještě nic, ale táta si teď prohlíží moje vysvědčení."

Pepíček dostane za trest napsat 100x "Nebudu tykat paní učitelce." Pepíček to napsal 200x, tak se ho učitelka zeptala, proč to napsal tolikrát. Pepíček odpoví: "Jsem ti chtěl udělat radost..."

Přijde Pepíček domů a ukazuje tatínkovi vysvědčení. Tatínek povídá: "Tak hrozné vysvědčení jsem ještě neviděl!" A Pepíček povídá: "Já také ne, ale včera jsem to našel ve tvých věcech..."

Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Co je to za zvíře - je hnědé a má čtyři nohy?" "Pes." "No dobře, ale mohla by to být třeba i kočka. A řekni, jakého znáš hnědého ptáka" "Orel!" "Dobře, ale mohl by to být i jiný pták. Třeba takový vrabec, ten je taky dohněda." "A teď paní učitelko zase vy! Co je to, když se to strká dovnitř, je to tvrdé a suché a když to vyjde ven, tak je to měkké a vlhké..." Učitelka se neudrží a vlepí Pepíčkovi facku. Pepíček na to: "No, to by taky mohlo být, ale jinak je to žvýkačka!"