Vtip: Pepíček dostane od tety krásné autíčko a...

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: "Co se říká?" "Nevím!" "Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?" "Aha - neříkej, že to je všechno!"

„Pepíčku, skloňuj slovo chléb." „Kdo, co? - Chléb." „S kým, s čím? - Se salámem." „Komu, čemu? - Mně."

Paní učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: "Kdopak mi řekne, co to jo?" Přihlásí se Pepíček: "Prosím, prdel." Učitelka nejdřív zrudla pak s brekem utekla ze třídy. Za chvíli vešel do třídy rozzlobený pan ředitel a postaví se před tabuli a povídá: "Může mi někdo vysvětlit, proč jste rozplakali paní učitelku?" "A kdo sem sakra nakreslil tu prdel?!"

Jde kolem domu dědeček a vidí Pepíčka, který se snaží dosáhnout na zvonek. A tak se ho zeptá: "Nechceš, abych na ten zvonek zazvonil, chlapečku?" Pepíček na to: "Tak jo." Dědeček zazvonil a Pepíček zakřičí: "A teď zdrháme dědo."

"Pepíčku, pročpak jsi přišel pozdě do školy?" "Protože jedna paní ztratila tisícikorunu." "A tys jí pomáhal hledat, viď?" "Ne, stál jsem na bankovce a čekal, až odejde."

Chlápek se uchází o práci na místním úřadě. "Máte na něco alergii?", ptá se úředník na pohovoru. "Ano pane, na kofein. Nemohu pít kávu." "To by neměl být problém. Dále mě zaujalo, že jste byl v armádě." "Přesně tak. 4 roky a z toho roční služba v Afgánistánu." "To vám pomůže v platebních tabulkách. Máte nějaké postižení?" "Bohužel ano. Díky střepině z bomby jsem přišel o obě varlata." "To mě mrzí, ale díky tomu vám můžeme přidat na základě dotací. No výborně - pokud byste měl zájem, tak pracovní doba je 8-16 a bylo by super, kdybyste mohl zítra přijít na desátou. A stejně tak i další dny." "Omlouvám se, ale ... pokud je pracovní doba od 8, proč mám chodit v 10?" "Tohle je státní sektor pane. První dvě hodiny se tu škrábeme na koulích a pijeme kafe."

"Co děláš zejtra?" "No, prej mi má pošta doručit balík, tak budu od devíti do čtyř doma." "A pak?" "Pak si půjdu na poštu pro ten balík."

Přijde Pepíček do lékárny a říká: "Máte něco proti bolesti?" "A co tě bolí?" "Ještě nic, ale táta si teď prohlíží moje vysvědčení."

Paní Rothschildová otevře v ložnici skříň, vyvalej se na ni samý prachy, a ona povídá: "Teda, to je peněz, a to u nás chodí do práce jen jeden. Neumím si představit, jak jsou bohatý rodiny, kde dělaj oba."

Ještě za komančů sedí v hospodě dva chlápci a povídají si. "Představ si, že manželka chce, abych jí koupil šicí stroj a já nemám žádné prachy." "Ale vždyť ty děláš v továrně na šicí stroje, ne?" "No jo, ale přece ho neotočím." "Když to budeš brát po částech, tak si toho nevšimnou. A pak si to doma složíš." "Dobrej nápad, díkes." Asi po měsíci se opět setkají v hospodě. "Tak co? Už sis složil ten stroj?" "Člověče, mám všechny součástky, které se u nás používají. Skládám a skládám, ale furt mi z toho vychází samopal."

Ředitel povídá sekretářce: "Slečno, neviděla jste moje pero?" "Ještě ne pane řediteli."