Vtip: Naše nová sekretářka umí francouzsky. A...

"Naše nová sekretářka umí francouzsky." "A co? Mluvit, nebo líbat?"

Tuhle přišel šéf do kanceláře a viděl mě, jak se pusinkuju se sekretářkou. "Sakra, chlape, je snad tohle to, za co vás platím?" "Není, tohle dělám zadarmo."

Přijde mladík do lékárny a přeje si: "Dejte mi, prosím jeden prezervativ, jdu dnes na návštěvu ke své dívce. Počkejte, radši mi dejte dva, ona má taky docela pěknou sestru. Anebo ne! Dejte mi tři! Matka mé dívky také vypadá celkem dobře." Dostal tedy tři kondomy a šel na návštěvu. Pozvali ho k obědu i na kávu, ale on celou dobu jen seděl a červenal se. Když ho dívka vyprovázela, ptala se: "Co je to dnes s Tebou? Nechutnal ti oběd, ze jsi takový zasmušilý?" "Ne, oběd byl výborný, ale kdo by si byl pomyslel, ze tvůj otec je lékárník."

Říká jeden ruský dělník druhému:"Tak si představ, že už pět let dělám ve fabrice na šicí stroje, tak si říkám, že bych si mohl nějaký doma postavit. Tak nosím jednu součástku za druhou, ale ať to skládám jak chci, vždycky z toho vyjde kulomet..."

Chlapík se jde po mnoha letech vyzpovídat. Rozhrne záclonku zpovědnice, vstoupí a usedne. Rozhlédne se a ke svému překvapení vidí plně zásobený bar se skleničkami z křišťálu, nejlepší vína, Budvar na čepu, cigáry a čokoládové bonbony plněné likérem. Na stěně visí fotografie prsatých dívek, které vypadají jakoby si omylem někde odložily oděv. Uslyší vstupujícího kněze a okamžitě se ozve: "Velebný pane, odpusťte, je to už dlouho co jsem byl naposled u zpovědi a musím připustit že zpovědnice je teď mnohem příjemnější místo než bývala". Kněz odpoví, "Vypadni, ty idiote. Jsi na mojí straně."

Šéf se roztouženě ptá sekretářky: "Jak bych se tak dostal k vašemu srdci, zlatíčko?" "Mercedesem, pane šéf, mercedesem."

Dva ekonomové jdou lesem. Jeden řekne: "Dám ti 100 dolarů, když sníš to hovno." Ten druhý to udělá. Po chvíli si to vymění – druhý zaplatí prvnímu 100 dolarů za totéž. Oba jsou znechucení, nikdo nevydělal ani dolar. Ale podle statistik HDP vzrostlo o 200 dolarů.

"Doktore, cítím brnění po těle, nemůže to bejt mrtvice?" "To je jedna možnost." "A jaká je další?" "Že si rytíř, ty vole."

Mám takový pocit, že mě celý život pronásleduje tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.

Stojí dvě blondýnky na zastávce a první se ptá druhé: "Kterou tramvají jedeš?" "Dvojkou. A ty?" "Trojkou" Za chvíli přijede tramvaj 23 a první blondýnka povídá té druhé: "Hele, můžem jet spolu!" A obě dojedou tam, kam chtěly, protože z tramvaje 23 se stala během jízdy linka 2, 3, autobus 356 a metro C.

Chlap sedí v křesle, vyhazuje do vzduchu arašídy a chytá přímo do úst. Najednou ho manželka vyruší z činnosti a vyhozený arašíd mu spadne do ucha. On i manželka se ho snaží vytáhnout, ale arašíd se dostává stále hloub a hloub do ucha. V tom okamžiku vchází do dveří dcera s kamarádem. Ten, když vidí, co se děje, sebevědomě strčí chlapovi dva prsty do nosu a řekne: "Foukněte." A skutečně - arašíd je venku. "To je fantastické," říká manželka, "ten chlapec je génius, jsem zvědavá, co z něj bude." Otec smutně přikývne: "Podle toho, jak mu smrděly prsty, bych řekl, že náš zeť."