Nejlepší vtipy o jídle

Přijde paní k doktorovi a povídá: "Doktore já mám tasemnici". Doktor jí odpoví: "Dejte si každý den rohlík a čokoládu." Paní za týden přijde zas a povídá: "Nepomohlo to doktore." Doktor: "Tak si dejte každý den jeden rohlík a dvě čokolády." Za týden přijde paní na kontrolu a povídá: "Doktore nepomohlo to." Doktor říká: "Dejte si rohlík" Vyleze z ní tasemnice a povídá: "A čokoládička nebude?"

"Pane vrchní! Na záchodě máte tolik much, že jsem se nemohl v klidu vysrat!" "No jo! Na záchod je třeba chodit přes poledne, to jsou všechny mouchy v kuchyni."

"Dnes si nevyděláme navíc ani korunu," šeptá do ouška majitel vinárny své ženě nad lahvemi vína. "A proč, miláčku?" "Neteče totiž voda..."

Já a přátelé v pizzerii: "My si dáme trojku!" Číšník: "To je skvělý. A jakou pizzu budete chtít?"

Dva Pražáci si sednou v Brně do hospody plný štamgastů. Po pěti minutách k nim jeden zamíří: "Že je tu lepší pivo než v Praze?" "Jo je." Za pár minut zas: "Že sou tu hezčí holky než v Praze?" "No jasně, jsou." Po pěti minutách zase příjde ke stolu, kde sedí Pražáci a povídá: "A stejně dostanete přes držku."

V restauraci si host stěžuje číšníkovi: "Pane vrchní! V mé polévce je utopená moucha!" "Aha...," zamyslí se číšník, "a co teď jako? Mám ji snad resuscitovat...?"

Mladá dáma v baru mává na barmana.Ten k ní přijde,ona ho něžně chytí za sako, hladí po vlasech a sladkým hlasem se ho ptá: "Ty jsi tady šéf?" Barman tajemně odpovídá: "Možná ano, možná ne." "A kde je šéf?" "Přijde zítra." Slečna mu smyslně zasune prst do úst a barman ho pomaličku, v rytmu hudby ocucává. "Tak mu řekni, že na dámských toaletách došel papír."

Námořník v restauraci: "A tohle je co?" Číšník: "Prosím polévka." Námořník: "Tisíc rohatých! Dvacet let se plavím v polévce a ani o tom nevím."

Vymotají se dva transformeři z hospody a jeden povídá: Pojď, složíme se na taxík!

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.