Vtip: Matka: Kam se chystáš, že si se tak...

Matka: "Kam se chystáš, že si se tak vyparádila?" Dcera: "Do koupelny, potřebuju novou fotku na Facebook."

Hraji si chlapeček a holčička na písku a na lavičce sedí děda, který je hlídá. Kolemjdoucí žena se jen usmívá. Asi za hodinu se vrací, a vidí, že děti hrabají v písku jako kdyby něco hledaly. A jelikož je hrozně zvědavá, tak se jich ptá: "Co to děláte?" A děti na to se slzami v očích: "Ale hrály jsme si s dědou na pohřeb a teď ho nemůžeme najit!"

"Děti jsou nevděčné," stěžoval si nešťastný otec. "Dal jsem syna vystudovat na lékaře a víte, jak se mi teď odvděčil?" "Zakázal mi pít, a dokonce i kouřit!"

Přijede dcera z tábora, hned jak přijde do domu lehne si na gauč, a říká: "Konečně u sebe..." Ozve se máma... "Jak u sebe, snad u nás?" Dcera na to: "Já myslím nohy."

Nepřijde vám přehnané, že váš vyhodí z práce jen kvůli tomu, že vám něco malého upadlo na zem?! Martina, porodní sestra.

Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: "Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí." Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: "Tak teď už to ví."

"Markétko, proč tvoje mladší sestra brečí?" Ptá se teta neteře. "Protože jsem jí pomáhala." "A jak si jí pomáhala?" "Pomáhala jsem jí sníst její čokoládu."

Na základní škole přijde takhle učitelka do první třídy a ptá se: "Tak, děti, už jste nějakou tu hodinu matematiky měly, tak mi povězte, kolikpak je 2 + 1." Ticho, nikdo se nehlásí. "Ale děti, nedělejte mi ostudu." Jedna holčička se teda přihlásí a povídá: "No, já teda nevím, kolik to je, ale určitě vím, že je to to samé jako 1 + 2, protože sčítání je operace komutativní na tělese reálných čísel."

Paní učitelka pomáhá chlapečkovi ve školce s obouváním botiček. Oba tlačily, tahali ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se jim to konečně povedlo,tak si oba upocení sedli,chlapeček se podívá na botičky a říká: "Pani učitelko my jsme dali botičky obráceně" Paní učitelka zse podívala a skutečně byli nazuté obráceně. Ale i přesto zachovala klid,znovu je sundala a znovu je začla obouvat,tentokrát už tak jak mají být. Po obutí se chlapeček koukl na nohy a opět povídá: "To ale nejsou moje botíčky" Učitelka se kousla do jazyku a místo nadávek ktere se jí drali na jazyk, s námahou boty sundala a když byly dole, chlapeček povídá:"To jsou botíčky mýho brášky, maminka říkala že je teď budu nosit já." Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo brečet, a znova pomohla botičky obout. Když se jí to s velkou námahou povedlo a pomáhala chlapečkovi oblékat kabát, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky" a chlapeček odpověděl: "Ty mám schované v botičkách" Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.

Chlap ve školce: "Dobrý den, přišel jsem si pro dítě." "A které?" "A není to jedno? Stejně ho zítra ráno zase přivedu."

Dcerka se dívá na maminku, jak si nanáší pleťovou masku. "Proč to děláš?" ptá se jí. "Abych byla krásná!" odpoví maminka. Za chvíli si masku sundává a dcerka se ptá: "Vzdáváš to?"