Vtip: Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci...

Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci pražského magistrátu do ulic a ptali se spoluobčanů, jaký by si přáli na Staroměstském náměstí strom. Překvapila je zvláštní shoda mezi místními bezdomovci. Prakticky všichni by raději jedli.

Včera jsem byl na zajímavé přednášce o kleptomanii. Musím říct, že jsem si z ní hodně odnesl.

Nejvtipnější na tomto vtipu je, že než si vlastně uvědomíte, že je naprosto a úplně o ničem, je už zcela pozdě ho přestat číst.

Lístek za stěračem: Naboural jsem vám auto. Viděla mne spousta lidí a myslí si že vám píši své jméno a adresu. Mějte se.

V letadle z Irska se octli vedle sebe mladá žena a kněz. Po nějaké chvíli se žena odvážila kněze oslovit:"Otče, mohu Vás poprosit o laskavost ? "Ale jistě, dcero. Co pro Vás mohu udělat ?" "No víte, koupila jsem mamince k narozeninám drahý vysoušeč vlasů, prostě fén. Je ještě v krabici, nevybalený. Ale beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla. Takže oni mi jej určitě seberou. Mohl byste ho pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem?" "Ach, dcero rád Vám pomohu. Ale varuji Vás - nebudu lhát!" " Ale s Vaší poctivou tváří otče, nikdo se Vás na nic ani nezeptá! "Ujednáno. Po přistání došli k pultu, kněz před ženou. A už zaznělo: "Otče, máte něco k proclení?" "Od temene své hlavy až po pás nic… To je ale divná odpověď, řekl si celník - tak se zeptá znovu : "A co máte k proclení od pasu na podlahu?" Nu, úžasný přístroj, určený k tomu, aby dělal radost ženám, zatím však nepoužitý!" "Kristepane! Běžte, otče ... Další!"

V Audi vymysleli pohon na všechny čtyři kola a dali si to do znaku... V Renaultu nevymysleli nic a taky si to dali do znaku...

Toalety v jedné pražské restauraci, zavřená kabinka. Já: *zaklepu* Zevnitř dětský hlásek: Dále!

Promlouvá otec do duše synovi: "A až budeš na té vojně, ne aby ses zaplet s nějakou ženskou. Víš, jaký tam jsou. Nakazí tebe, ty nakazíš svou holku, ta zase mě, já tvou matku a víš, jaká je tvoje matka - ta nakazí celou vesnici."

"První tetování by si měl člověk udělat na nějakém bezvýznamném a skrytém místě." "Takže v Brně, chápu to správně?

Nevěřte moc firmám, které slibují komplexní řešení vašich problémů. Komplexní řešení totiž mívají netriviální imaginární část.

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil", přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou". V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."