Vtip: Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci...

Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci pražského magistrátu do ulic a ptali se spoluobčanů, jaký by si přáli na Staroměstském náměstí strom. Překvapila je zvláštní shoda mezi místními bezdomovci. Prakticky všichni by raději jedli.

V černobylském lese se procházela Karkulka. Najednou z lesa vyskočí vlk a povídá: "Tak, a teď tě znásilním!" Vlk strhne z Karkulky halenku a udiveně říká: "Karkulko, vždyť ty máš tři prsa!!!" Karkulka na to: "No a co? Když se ti to nelíbí, tak mi vykuř péro!"

Zákazník u kadeřníka: "Přál bych si ostříhat na Ivetu Bartošovou." Kadeřník: "A to je prosím jak?" Zákazník: "Jen tak lehce přejet mašinkou..."

Jak dlouho musím ležet na gauči v jedné poloze, aby se to dalo považovat za jógu?

Pohledný muž vešel do hotelu a požádal o to, zda-li by mohl vidět šéfa. Když přišel šéf, začal celý příběh... - Klient: pokoj 39 je prázdný? - Šéf: Ano, pane. - Klient: můžu si ho rezervovat? - Šéf: samozřejmě můžete. - Klient: děkuji. Před odchodem do pokoje se klient zeptal šéfa, zda-li by mu poskytl černý nůž; bílou nit, dlouhou 39 cm a oranžový 73 g papír. Šéf souhlasil, i když se podivoval nad zvláštními věcmi, které klient požadoval. Klient odešel do svého pokoje, nepožádal o jídlo a ani o nic jiného. Bohužel pro šéfa, jeho pokoj byl vedle místnosti 39. Po půlnoci slyšel šéf v místnosti klienta podivné hlasy a hluk. Hlasy volně žijících zvířat a zvuky nádobí padajícího na podlahu. Šéf tu noc nespal. Neustále přemýšlel a přemýšlel, co může být zdrojem hluku. Ráno, když klient předal klíče šéfovi, šéf požádal klienta, zda-li by s ním šel zkontrolovat pokoj č 39. Vešli do místnosti a vše bylo v pořádku. Šéf nic neobvyklého nenašel. Dokonce na stole ležela bílá nit, černý nůž a oranžový papír. Klient zaplatil účet s tím, že dá známým dobrý tip na tento hotel. Šéf byl v šoku z toho co přes noc slyšel a nedokázal si to vysvětlit. Ve skutečnosti začal o tom, co slyšel pochybovat. Po uplynutí jednoho roku se klient znovu objevil. Požádal o to, aby mohl znovu vidět šéfa. Klient požadoval stejné věci: pokoj 39; černý nůž; bílou nit, 39 cm dlouhou a oranžový 79 g papír. Tentokrát chtěl šéf opravdu vědět všemi možnými dostupnými metodami, co za tajemnými zvuky vězí. Strávil noc bez spánku a čekal, až se něco stane. Po půlnoci začaly stejné hlasy a zvuky, tentokrát byly mnohem hlasitější a jasněji rozpoznatelné, než tomu bylo před rokem. Opět, před odjezdem, klient zaplatil svůj účet a nechal v pokoji na stole všechny věci, které si od šéfa vypůjčil. Úsměv neopustil klientovo obličej. Šéf začal hledat smysl všeho, co klient požadoval. Proč stále požaduje pokoj 39? Proč bílá nit? Proč černý nůž? Ve skutečnosti šéf nedospěl k žádné přesvědčivé odpovědi na všechny tyto otázky. Šéf nyní netrpělivě čekal na měsíc březen, měsíc, ve kterém se klient má znovu objevit. K jeho překvapení se první den v březnu klient znovu objevil. Zeptal se stejnými otázkami. Chtěl si rezervovat stejný pokoj, chtěl mít stejné věci jako předtím. Šéf opět slyšel stejné zvuky, tentokrát ještě hlasitěji než dříve. Ráno, když klient opustil pokoj, se šéf klientovi zdvořile omluvil a požádal ho, aby mu prozradil tajemství zvuků v jeho místnosti. - "Pokud vám to tajemství prozradím, slibujete, že ho nikomu nikdy neřeknete?" - "Slibuju, že ho nikdy nikomu neprozradím". - "Přísaháte?" - "Přísahám, že tajemství nikdy nikomu nevyzradím." Konečně klient své tajemství šéfovi odhalil. Bohužel šéf hotelu je čestný člověk. Až dosud neodhalil své tajemství nikomu jinému. Když to udělá, dám ti vědět. Děkuji za přečtení.... :D :D :D

‎"Ahoj. Jmenuji se Mirek a chtěl bych nechat zahrát písničku od Pavla Vítka - Mám rád vůni Tvý kůže. Bude to pro mou tchyni, která včera uhořela."

Ve dvě hodiny v noci zvoní telefon u pana Nováka. Rozespale ho vezme. "Tady je Polák," ozve se na druhém konci. "Váš pes už dvě hodiny vyje a nechce přestat." Novák zavěsí. Další den v noci se rozezvoní telefon u pana Poláka. "Tady je Novák. Jen vám volám, že vůbec nemám a nikdy jsem neměl žádného psa."

"Naše nová sekretářka umí francouzsky." "A co? Mluvit, nebo líbat?"

Baví se tři podnikatelé ve vězení. První: "Já nastavil nižší ceny než konkurence a zavřeli mě za dumping." Druhý: "Já je nastavil vyšší než konkurence a zavřeli mě za zneužití tržního postavení." Třetí: "To já je nastavil stejně jako konkurence a zavřeli mě za kartel."

Zloděj rabuje cizí byt, když najednou za sebou slyší: "Ježíš tě sleduje!" Celý vylekaný se otočí, ale nikoho nevidí, tak pokračuje v rabování. A znovu se za ním ozve hlas: "Ježíš tě sleduje!" Rychle se otočí a všimne si, že to mluví papoušek v kleci. Usměje se a povídá: "Ty umíš mluvit? a jakpak ti říkají?" "Jeremiáš" odpoví papoušek. "Ha ha ha, který blbec ti dal tak směšné jméno?" "Stejný blbec, co dal našemu rotvajlerovi jméno Ježíš!"

Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený. Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá: "Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?" Ona zděšeně: "Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!" "Ale prosím tě! V tuhle hodinu?" Zubí se na ní. "Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?" "Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!" "Ani náhodou, je to moc nebezpečné!" "Prosím, prosím, moc tě miluji?!?" "Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!" "Jasně, že můžeš. Prosím?" "Ne, ne. Fakt nemohu." "Moc prosím…" Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá: "Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!"