Vtip: Jakej je rozdíl mezi Vietnamcem a...

Jakej je rozdíl mezi Vietnamcem a Ostravákem? Vietnamec má práci a umí česky.

Mám takový pocit, že mě celý život pronásleduje tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.

Kalousek s Nečasem jedou v limuzíně na inspekci po Česku. Přijdou do školy, střechou zatéká, omítka opadaná, všude zima. Ředitel žádá 0,5 mil/kč na opravu. Kalousek mu vysvětlí, že je krize a musí se šetřit. Druhou návštěvou je věznice - střecha perfektní, nové omítky, všude teplo, na každém pokoji televize, vyhřívaný bazén, golfové hřiště, volejbal, spousta zájmových kroužků. Ptají se ředitele, zda něco nepotřebuje odpovídá že, nic, že mají vše potřebné - Kalousek mu přesto dá 5 mil na vylepšení posilovny. Sednou do limuzíny a Nečas se ptá Kalouska - tak to mi vysvětli, tamta škola potřebovala zjevně peníze a nic jsi nedal a ve vězení nic nechtěli, a dal jsi jim 5 mega. Kalousek se shovívavě usměje a říká: "My dva už do školy chodit nebudeme!"

V podniku probíhá finanční kontrola. Sekretářka se úslužně ptá: "Pane řediteli, mám vám připravit kufřík s úplatky nebo rovnou pyžamo a zubní kartáček?"

Letní podvečer na Petříně, na lavičce se objímá dvojice studentů z matematické třídy. Děvče se ptá chlapce: "Myslíš na to, na co já?" - "To víš, že ano, miláčku!" - "A kolik ti to vyšlo?"

Sedí pán v letadle u okénka a něco se mu nezdá, zavolá si tedy letušku a ptá se jí: "Slečno, prosím vás, neletíme náhodou nějak moc nízko?" Ona se na něj udiveně podívá a povídá mu: "Vy se v tom vyznáte?" On na to: "Ani ne, já jen, že jsem za oknem viděl rybu..."

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Víte, jaký je rozdíl mezi kuchyní a záchodem? Ne? Tak to to u vás doma musí vypadat.

U psychologa: "Jaká byla nejšťastnější chvíle ve vašem životě?" "No, určitě ten den, co jsem namlátil chlapovi, kterého jsem našel v posteli s mojí ženou a pak jsem ještě zjistil, že to byl můj daňový kontrolor!"

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Řekl, že jí za pár měsíců bude jednadvacet. Bankéř, zkušený a vzdělaný to muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a povídal, že hned odpoledne se po někom porozhlédne. Po pár měsících se ti dva potkali znovu. Bankéř se ptá, jak se má ženuška. "Žena je těhotná," hrdě říká Tom. Bankéř, spokojený, že jeho rada byla účinná, se ptá: "A co ta najatá pomoc?" A farmář bez zaváhání odpovídá: "Ta? Ta je taky těhotná."

Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice. Průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to jako mělo znamenat. "No, víte, asi před deseti roky tento rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době jedno zdejší děvče šlo vykonat velkou potřebu do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan. Z vlaku vystoupil, okamžitě se do ní zamiloval, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky." Cizinec se ptá dále: "To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se zatemňováním oken?" "No od té doby každý den v době, kdy projíždí tento rychlík, v té kukuřici sere celá vesnice."