Vtip: Jsou dva talíře v restauraci a jeden povídá...

Jsou dva talíře v restauraci a jeden povídá druhému: "Oběd je na mně."

Přijde chlapík do baru, kde obsluhuje číšník - robot. Číšník - robot mu načepuje skvělé pivo a ptá se ho, jaké má IQ. Chlapík říká: "150", a číšník si s ním začne povídat o globálním oteplování, kvantové fyzice, klimatických změnách, nanotechnologiích atd. Chlapík je celý užaslý, tak si poví, že robota vyzkouší. Odejde z baru, převlékne se a vrátí se zpět. Číšník - robot mu opět načepuje skvělé pivo a ptá se. "Jaké máš IQ?" Chlapík říká: "No, přibližně 100." Číšník chápavě pokývá hlavou a začne si s ním povídat o fotbale, hokeji, modelkách, dobrém jídle, ženských přednostech atd. Tak se chlapík rozhodne, že mu dá poslední test. Zase odejde, převlékne se, přijde zpět. Opět dostane perfektně natočené pivo a číšník - robot se ho opět ptá na IQ. Chlap říká: "Ehm. No, asi tak 50." No a robot se k němu nakloní a začne (skutečně velmi pomalu) povídat: "Tak co, příteli, zase budeme volit ČSSD, že???"

Přijde borec do restaurace a objedná si šneky v ulitách. Vezme prvního, vysrkne ho. Vezme druhýho, vysrkne ho. U třetího srká a srká a nic. Tak koukne dovnitř tou škvírkou a tam stojí šnek celej nahej, zapřenej nohama i rukama o stěny ulity, má vystrčený péro a řve na něho: "Jooo!! Ty vole KUŘ! KUŘ!!"

Na štědrý den ženská nadává manželovi: "Od rána furt něco žereš, večer uvidíš tak p*ču a ne zlaté prase!" Manžel se zasměje a říká: "Ne-ne, já nemusím, já už jí vidím..."

Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavaři. Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej. Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu? Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů. Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš? Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo. Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo? Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou. Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole! Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený. Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout! Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští. Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven. Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo. Pohlreich: A co to jako je, ty vole? Babica: Nevím, ale seženeš to všude.

Vezl jsem rodiče na výlet a jeli jsme okolo McDonaldu. Otec říkal, že má chuť na Big Mac, máma chtěla Big Tastyho. Tak jim povídám, že doma je chleba, sýr a salám a jel jsem dál. Na tenhle okamžik jsem čekal 40 let!

Přijde Medvídek Pú do řeznictví a ptá se prodavače: "Máte vepřovou šunku?" Prodavač na to: "Ano, máme." Medvídek Pú vytáhne pistoli, zastřelí prodavače a říká: "To je za prasátko!"

V restauraci si host stěžuje číšníkovi: "Pane vrchní! V mé polévce je utopená moucha!" "Aha...," zamyslí se číšník, "a co teď jako? Mám ji snad resuscitovat...?"

"Pane vrchní, na tu večeři budu čekat až do rána?" -"Kdepak, pane, o půlnoci zavíráme."

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."

Muž si sedne v restauraci a dívá se na menu. V tom přijde krásná servírka a zeptá se: "Dobrý den, co Vám můžu přinést?" "Rád bych si dal oběd." "A konkrétněji na co myslíte?" "Konkrétně myslím na šukání, ale teď bych si dal oběd"