Vtip: Všimli jste si někdy, že písmena abecedy...

Všimli jste si někdy, že písmena abecedy středy, čtvrtku a pátku jsou v angličtině WTF?

Moje žena si stěžuje kamarádce na neustálé sexuální obtěžování v práci. Řekl jsem jí, že pokud se jí to nelíbí, může přestat pracovat z domova a vrátit se do kanceláře.

Pohledný muž vešel do hotelu a požádal o to, zda-li by mohl vidět šéfa. Když přišel šéf, začal celý příběh... - Klient: pokoj 39 je prázdný? - Šéf: Ano, pane. - Klient: můžu si ho rezervovat? - Šéf: samozřejmě můžete. - Klient: děkuji. Před odchodem do pokoje se klient zeptal šéfa, zda-li by mu poskytl černý nůž; bílou nit, dlouhou 39 cm a oranžový 73 g papír. Šéf souhlasil, i když se podivoval nad zvláštními věcmi, které klient požadoval. Klient odešel do svého pokoje, nepožádal o jídlo a ani o nic jiného. Bohužel pro šéfa, jeho pokoj byl vedle místnosti 39. Po půlnoci slyšel šéf v místnosti klienta podivné hlasy a hluk. Hlasy volně žijících zvířat a zvuky nádobí padajícího na podlahu. Šéf tu noc nespal. Neustále přemýšlel a přemýšlel, co může být zdrojem hluku. Ráno, když klient předal klíče šéfovi, šéf požádal klienta, zda-li by s ním šel zkontrolovat pokoj č 39. Vešli do místnosti a vše bylo v pořádku. Šéf nic neobvyklého nenašel. Dokonce na stole ležela bílá nit, černý nůž a oranžový papír. Klient zaplatil účet s tím, že dá známým dobrý tip na tento hotel. Šéf byl v šoku z toho co přes noc slyšel a nedokázal si to vysvětlit. Ve skutečnosti začal o tom, co slyšel pochybovat. Po uplynutí jednoho roku se klient znovu objevil. Požádal o to, aby mohl znovu vidět šéfa. Klient požadoval stejné věci: pokoj 39; černý nůž; bílou nit, 39 cm dlouhou a oranžový 79 g papír. Tentokrát chtěl šéf opravdu vědět všemi možnými dostupnými metodami, co za tajemnými zvuky vězí. Strávil noc bez spánku a čekal, až se něco stane. Po půlnoci začaly stejné hlasy a zvuky, tentokrát byly mnohem hlasitější a jasněji rozpoznatelné, než tomu bylo před rokem. Opět, před odjezdem, klient zaplatil svůj účet a nechal v pokoji na stole všechny věci, které si od šéfa vypůjčil. Úsměv neopustil klientovo obličej. Šéf začal hledat smysl všeho, co klient požadoval. Proč stále požaduje pokoj 39? Proč bílá nit? Proč černý nůž? Ve skutečnosti šéf nedospěl k žádné přesvědčivé odpovědi na všechny tyto otázky. Šéf nyní netrpělivě čekal na měsíc březen, měsíc, ve kterém se klient má znovu objevit. K jeho překvapení se první den v březnu klient znovu objevil. Zeptal se stejnými otázkami. Chtěl si rezervovat stejný pokoj, chtěl mít stejné věci jako předtím. Šéf opět slyšel stejné zvuky, tentokrát ještě hlasitěji než dříve. Ráno, když klient opustil pokoj, se šéf klientovi zdvořile omluvil a požádal ho, aby mu prozradil tajemství zvuků v jeho místnosti. - "Pokud vám to tajemství prozradím, slibujete, že ho nikomu nikdy neřeknete?" - "Slibuju, že ho nikdy nikomu neprozradím". - "Přísaháte?" - "Přísahám, že tajemství nikdy nikomu nevyzradím." Konečně klient své tajemství šéfovi odhalil. Bohužel šéf hotelu je čestný člověk. Až dosud neodhalil své tajemství nikomu jinému. Když to udělá, dám ti vědět. Děkuji za přečtení.... :D :D :D

V podniku probíhá finanční kontrola. Sekretářka se úslužně ptá: "Pane řediteli, mám vám připravit kufřík s úplatky nebo rovnou pyžamo a zubní kartáček?"

Šéf: "V našem podniku klademe velký důraz na čistotu. Otřel jste si boty o rohožku, než jste vešel?" Uchazeč: "Samozřejmě, pane řediteli." Šéf: "A druhý důraz klademe na pravdomluvnost. Před dveřmi žádná rohožka není. Máte padáka dřív, než jste začal!"

Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: "Co se říká?" "Nevím!" "Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?" "Aha - neříkej, že to je všechno!"

Jeden státní úředník si postěžuje druhému: "Já nevím, co proti nám ti lidé pořád mají. Vždyť jsme nic neudělali!"

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: "Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím."Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: "Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku." Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: "Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl. "Sestra opáčila: "A kdyby jste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!

Do Call centra nastoupil mladý nervózní kluk. Šéfová: Když někdo zavolá tak se zeptáte: "Jak Vám můžu pomoci?", nebo "Co pro Vás můžu udělat?" Kluk přitakává že rozumí. Telefon zazvoní a kluk: "JAK VÁM TO MŮŽU UDĚLAT?"

"Šéfe, nemohli byste mi zvýšit plat? Vždyť tu dělám jen za 18.000 Kč měsíčně! "Kohn se pousměje a začne: "Podívej, je pravda, že vyděláváš 18.000 Kč měsíčně, což je ale 216.000 Kč ročně, ale rok má 365 dní. Z toho je 52 sobot a 52 nedělí. To je už jen 261 dní. Dál máš 28 dní dovolené a 5 dnů jsi byl nemocný, to je už jen 228 dní. Den má sice 24 hodin, ale ty pracuješ jen 8 hodin, tedy jen 1 třetinu dne, to znamená 76 dní. Nemluvě o tom, že v roce máme 13 svátků, což jsou dny pracovního volna a tedy pracuješ jen 63 dní. To je jen o dva dny víc než 2 měsíce do roka. No a co chceš víc za práci za dva měsíce? Vždyť vyděláváš skoro 108.000 Kč měsíčně." "Promiňte šéfe, nechtěl jsem vyrušovat......"

Čtyři přátelé, inženýr, chemik, účetní a státní úředník, se rozpovídali o svých kočkách a jejich přednostech a inteligenci. Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: "Šroubku, ukaž co umíš!" A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou. Tu účetní zavolal na svou kočku: "Fakturko, předveď se!" Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou. Pak zavolal chemik: "Trichloretyléne, do toho!" A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka. Ten jen zavolal: "Rauchpauzo, začni!" A Rauchpauza vyskočila na stolek, sežrala všechny sušenky, vypila všechno mléko, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.