Nejlepší vtipy

"Jean, podejte mi pušku, jdeme na ryby." "A nebylo by lepší vzít prut?" "Vy si myslíte, že když budu vyhrožovat rybáři prutem, že mi nějakou rybu dá?"

Povídá Milan Martinovi: "Proč ses oženil podruhé, když říkáš, že ti první žena otrávila život?" - "Tu druhou jsem si vzal jako protijed."

V restauraci si host stěžuje číšníkovi: "Pane vrchní! V mé polévce je utopená moucha!" "Aha...," zamyslí se číšník, "a co teď jako? Mám ji snad resuscitovat...?"

Malý komár se právě vrátil ze svého prvního letu a nadšeně vypravuje mamince: "Mami, to ti bylo prima, představ si, jak jsem tak letěl, všichni mi tleskali!"

Pětiletý kluk pozoruje matku, jak se v koupelně maluje a takhle jí zalichotí: "Maminko, ty jsi hezká... Ty jsi nejhezčí na světě!" Vtom nakoukne tatínek a zabručí: "Poslyš, Markéto... Neměla bys s tím klukem někdy zajít na oční...?"

Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci pražského magistrátu do ulic a ptali se spoluobčanů, jaký by si přáli na Staroměstském náměstí strom. Překvapila je zvláštní shoda mezi místními bezdomovci. Prakticky všichni by raději jedli.

Přijde manžel hrobník domů strašně unavený, ruce vytahané až ke kolenům a manželka se ho ptá: "Hodně práce?" "Ne, ale pochovávali jsme jednu tchýni a pozůstalí tolik tleskali, že jsme ji museli osmkrát vytáhnout."

Marie si to užívá s milencem, když zarachotí klíče a Franta se vrací domů. Schová milence proto do skříně, sepne ruce k nebi a prosí: „Panebože, dělej se mnou co chceš, jen ať ho manžel neobjeví. On je strašně žárlivý a zabil by i mě i jeho.“ „Dobře!“, ozve se z nebes lidským hlasem. „Ale za tři roky tě povolám k sobě. Utopíš se!“ „Dobře, dobře Panebože! Jen ať ho nenajde…“ Vše proběhlo naprosto hladce. Marie se tři roky nekoupe, pouze sprchuje. Tři roky nechodí na koupaliště a celkově se vodě zdaleka vyhýbá. Přejde pět let a ona, protože se jí nic nestalo, na svou dohodu s Pánem bohem i zapomene. Koupí si zájezd na okružní plavbu lodí. Na lodi je velká zábava a jsou na ní jen samé ženy. Zde se náhle začne loď potápět. Marie si vzpomene na svou dohodu, sepne ruce k nebesům a volá: „Panebože, teď mě chceš povolat k sobě? Vždyť kolik nevinných žen zemře spolu se mnou…“ „Dva roky“, ozve se na to hromový hlas z nebes. „Dva roky mi trvalo, než jsem vás všechny k*rvy shromáždil na jednu loď!“

Ptali se mě, jestli vůbec mám přátele. Jasně, že mám. Všechny díly.

Učitelka se sklání nad třídní knihou. Učitelka: "Tak koho si dneska vyvoláme?" Žák: "Třeba Satana!"