Vtip: Unuděný muž leží doma na gauči, popíjí...

Unuděný muž leží doma na gauči, popíjí pívečko, chroustá brambůrky, čumí na fotbálek, když vtom zazvoní telefon: "Pan Novák?" "Ano." "Tady je Doc. Bretner z I. Stavební spořitelny. Právě jste byl vylosován a vyhrál jste první cenu - luxusní rodinej dům v hodnotě 5 milionů Korun. Gratulujeme." "Bože, to je úžasné, nikdy v životě jsem nic nevyhrál. Z celého srdce vám děkuji." Po týdnu, když se vrátí z oficiálního předávání ceny v Hotelu Fórum v Praze, si sedne na gauč, dá si pivo - když tu náhle zvoní telefon. "Pan Novák?" "Ano?" "Dobrý den Vám přeji, tu je Hrdličková z TIPOSU. Podáváte Sportku?" "Ano, už 25 roků každou neděli." "Tak Vám gratuluji! Vyhrál jste celý Jackpot v hodnotě 120.000.000,- Kč" "Bože to je úžasné. Já sem nikdy v životě nic nevyhrál. Z celého srdce Vám děkuji." Zase po týdnu, když se znovu vrátí z oficiálního předávání ceny z Prahy, se rozvalí na svůj oblíbený gauč, otevře si pivo - a znovu telefón: "Miláčku ahoj, to sem já," volá manželka z práce, z odpolední směny. "Ahoj pusinko, a proč pláčeš?" "Mám pro Tebe velmi špatnou zprávu. Dnes ráno zemřela moje máma!" "Kurva, když se daří, tak se daří!"

Kněz nabídl jeptišce, že ji sveze. Když se posadila v autě, přehodila nohu přes nohu, až se jí odhalilo stehno. Kněz jenom horko těžko nezpůsobil havárii. Když srovnal auto na silnici, položil jeptišce na stehno ruku. Jeptiška se ptá: „Otče, znáte Žalm 129?“ Kněz dal ruku pryč. Ale když zařadil, znovu ji položil na původní místo. Jeptiška opakuje: „Otče, znáte Žalm 129?“ Kněz se omlouvá: „Odpusťte, sestro, tělo je slabé.“ Dojeli do kláštera. Jeptiška těžce vzdychne a vystoupí. Kněz se vrátil do kostela a vyhledal Žalm 129. Stálo tam: „Jdi dále a hledej, směřuj výš a nalezneš štěstí.“ Poučení: Znáte-li špatně svoji práci, mnohé možnosti rozvoje vám uniknou přímo před nosem.

Co je to veletrh? To je když si roztrhnete kalhoty, trenky i prdel naráz.

Jeden týpek kupuje nového Harleye a dostane k němu i vazelínu, aby si, když bude mokro, natřel chrom tou vazelínou a že mu déle vydrží. Paráda, potěšil se a hned vyrazil na tom Harleyovi k frajerce představit se rodičům. Přijel tam, dali mu super oběd, všechno dobře probíhá, rodičům se nadějný zeť líbí. Po moučníku mu frajerka říká: "Víš, u nás je takový zvyk hrát po velkém obědě hru, kdo první promluví, ten musí umýt všechno nádobí."No tak se týpek zatne a je ticho. Uběhne 5 minut, 10 minut, po 15ti minutách už se nudí, tak začne před rodičema frajerku líbat. Nic, ticho. Tak ji hodí na stůl a pořádně ji vojede. Nikdo ani nedutá. Tak popadne i tchýni a taky ji pěkně vojede. Nic, pořád ticho.Tak jde znuděný k oknu, koukne ven a vidí, že bude pršet. Tak ho napadne, že by si mohl natřít tu motorku. Jde teda k židli, vytáhne z bundy vazelínu a v tom se ozve fotr: "Dobře, dobře, já to nádobí teda umeju!"

Přijde pan Soukup za panem Nováčkem: "Nebyl byste tak laskav a nepůjčil mi do příštího týdne 1000 Kč?" "Ale ovšem, příteli, nebyl bych tak laskav a nepůjčil bych vám 1000 Kč."

‎Mladá dívka přijela s přítelem na prázdniny k babičce. Ubytovali se v pokojíku v podkroví a skoro vůbec ho neopouštěli. Babičce to nedalo a jednou se vnučky zeptala: "Co tam pořád děláte, že nejdete ani ven?" "Užíváme ovoce lásky, babi." "Tak tomu svýmu řekni, ať z něho ty slupky nehází z okna na dvůr, dáví se mi tím slepice!"

Osmdesát procent mozku člověka tvoří kapalina. U některých brzdová.

Co musí udělat muž?Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna.Co musí udělat žena?Zalévat strom, uklízet dům a starat se o ty dva pitomce.

Chtěl jsem napsat vtip o imigrantovi, ale překračuje všechny hranice.

Jistý muž byl třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam pořád ten obchod je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se tam vydal a obchod tam samozřejmě byl. "Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli ještě máte moje boty?" Starý muž zašel dozadu do opravny a po dvou minutách se vrátil. "Budou hotový ve čtvrtek."

Stojí v parku dvě sochy naproti sobě. Stojí 100, 200, 300 let a přiletí k nim anděl a povídá: "Když tady tak dlouho stojíte, dám Vám pro radost půl hodiny lidského života. Můžete si dělat, co chcete." Sochy obživnou, mrknou na sebe a už upalujou do křoví. Po chvíli se ozývají různé zvuky, pochichtávání a za čtvrt hodiny celé šťastné vylezou. Anděl jim říká: "Ještě máte čtvrt hodiny, můžete jít znovu." Tak sochy jdou znovu a ta jedna povídá: "Ale teď to uděláme obráceně, ty budeš držet holuba a já se na něj vyseru."