Vtip: Proč mi lžeš, Pepíčku? ptá se učitelka....

"Proč mi lžeš, Pepíčku?" ptá se učitelka. "Víš, co se stane z dětí, které lžou?" "Politici nebo poslanci, paní učitelko.."

Baví se tři tanečnice na pornovečírku, kdo zná lepšího milovníka. "Můj přítel mě dokáže uspokojit třikrát během deseti minut!", říká první. "To nic není, já mám strýce, který za noc přivedl na vrchol blaha třicet žen!", kontruje druhá. "Tak to se můžete jít zahrabat. Můj táta vyjebal se všemi rektory vysokých škol, do řiti mu nalezly nejvyšší orgány dvou politických stran, zkurvil parlamentní demokracii, ojebal Ústavu a ústavní zvyklosti a ještě při tom kouřil a trousil bonmoty."

Pepíček je ve škole a učí se skloňovat. Je velká přestávka, Pepíček se podívá do své svačiny a skloňuje: 1.pád - Kdo co? - "houska" 3.pád - Komu čemu? - "Pepíčkovi" 7.pád - S kým čím? - "Se salámem."

Nejlepší politický vtip je ten, na který když si za deset let vzpomenete, tak se mu smějete, až se za mříže popadáte.

Pepíček prosí tátu: "Tati, kup mi buben." "Nekoupím, budeš mě rušit při práci." Pepíček: "Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát."

Paní učitelka se ptá dětí: "Kolik unese člověk melounů?" Hlásí se šprtka Mařenka: "Člověk unese dva melouny, jeden pod pravou ruku a druhý pod levou ruku." "Správně, Mařenko, a někdo další?" Hlásí se prasák Pepíček: "Já unesu tři melouny, jeden pod pravou ruku, druhej pod levou ruku a třetí si narazím na čůráka." "No to jsem si mohla myslet! Styď se! Ještě někdo další?" Hlásí se slušňák Honza: "Člověk unese pět melounů." "No počkej, jak uneseš pět melounů?" "Jeden pod pravou ruku, druhej pod levou ruku a na čůráka si narazím Pepíčka!"

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil", přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou". V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."

Na Vánoce: Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí: "Maminko! Hoří stromeček!" "Neříká se hoří, ale svítí." Pepíček se vrátí do obýváku a za chvíli křičí: "Mamííí! Už svítí i záclona!"

Učitelka k dětem: "Tak děti, kdo ví, co je to Viagra?" Pepíček se hlásí: "Já vím, to je prášek proti zácpě." "Jak si k tomu přišel?" ptá se učitelka. "Víte minulu sobotu večer jsem přes dveře do ložnice slyšel mámu, jak říká tátovi: "Hovno Ti tvrdne, vezmi si Viagru!"

Přijde Pepíček ze školy a říká mamince: "Dnes jsem se jako jediný ze třídy přihlásil!" "No to je pěkné, a na co se paní učitelka ptala?" "Kdo rozbil okno ne chodbě!"

Do blázince přijde na prohlídku jakýsi politik. Ředitel blázince ho provádí po ústavu a nahlédnou též do místnosti, kde probíhá terapie a blázni cvičí dechová cvičení. Terapeut: "Nádech... výdech... nádech... výdech..." Politik: "Teda, nečekal jsem žádné zázraky, ale že se jim musí říkat i kdy se mají nadechnout, to mne tedy docela překvapuje."