Vtip: Misionář jede do Afriky mezi domorodce a už...

Misionář jede do Afriky mezi domorodce a už tam káže rok, když se jedné z černošek narodí bílé dítě. Její muž si misionáře pozve a říká mu: "Ty svině! Koukat co ty udělat s mojí manželka! Protože ty zprznit mojí manželka, hned se sebrat a koukat odtud zmizet!" Misionář se snaží zachránit situaci a vysvětluje mu, že tohle se může stát, že to dítě je albín, že to není moc časté, ale čas od času se takové dítě i černochovi narodí. Černoch nerozumí, tak ho misionář vezme ven a říká: "Vidíš to stádo ovcí? Všechny jsou bílé jen jedna z nich je černá. Tak jako tohle se stane v přírodě, tak se může narodit i albín." Černoch se zamyslí: "Aha! Já už chápat. Já nikomu neříct o tom děcku a ty nikomu neříct o té ovci."

Pokladní v knihkupectví: "Takže tři díly Matematiky pro pomalejší po sto padesáti korunách, dělá to dohromady přesně 550 Kč."

Tati, mám ti vyprávět o mé první jízdě v autoškole, nebo si o tom zítra přečteš v novinách?

Bůh stvořil nebe a ženy. Všechno ostatní bylo vyrobeno v Číně.

Muž si posteskne psychologovi: "Nikdo mě nemá rád…" Psycholog pokýve: "A proč myslíte, že to tak je?" Muž se na něj ostře zadívá: "A proč myslíte, že jsem s tím šel za vámi, vy pitomče!"

Tuhle přišel šéf do kanceláře a viděl mě, jak se pusinkuju se sekretářkou. "Sakra, chlape, je snad tohle to, za co vás platím?" "Není, tohle dělám zadarmo."

Jako každý rok se rozběhli zaměstnanci pražského magistrátu do ulic a ptali se spoluobčanů, jaký by si přáli na Staroměstském náměstí strom. Překvapila je zvláštní shoda mezi místními bezdomovci. Prakticky všichni by raději jedli.

Sedí takhle před jedním větším domem na jedné lavičce fyzik, biolog a matematik. Sedí, mlčí, jen pozorují... Po chvíli do domu vejde jeden člověk, je tam asi 5 minut, 10 minut, 15 minut... A pak z domu vyjdou dva lidi. Fyzik: "To není možné, to není možné, chyba měření, jinak to nejde!" Biolog: "Museli se tam rozmnožit, jinak by to nebylo možné." Matematik: "Když chvíli počkáme a do domu vejde jeden člověk, tak tam nebude nikdo."

Otec: "Kam jdeš, synu?" Syn: "Na rande." Otec: "To je milé. Nezapomeň si nasadit... víš co..." Syn: "Co?" Otec: "Víš co..." Syn: "Prezervativ?" Otec: "Čepici, ty nadrženej idiote!"

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil", přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou". V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."

"Ale já nebyl až tak ožralej, ne?" "Že ne?!" Hodil jsi s mým křečkem o zem a řval "Pikaču, volím si tebe!".Pak si stal u krbu a neustále křičel "Příčná ulice!". Potom si hodinu křičel ve skříni, že vchod do Narnie nefunguje a když jsi vylezl, řval si na moje auto "Ale notak Optime, já dobře vím, že jsi to ty, transformuj se!". Zbytek noci si vypouštěl bazén s tím, že hledáš Nema a když ses vracel domů, objímal si nějakého vousatého dědka a nadšeně křičel "Brumbále, ty žiješ!".