Vtip: Michale, co jsi koupil babičce pod...

"Michale, co jsi koupil babičce pod stromeček?" "Fotbalový míč." "Fotbalový míč? Vždyť babička nehraje fotbal." "Právě proto. Ona mi koupila knížky."

Chlapi v hospodě nakecají jednomu dědovi, že když bude jíst hodně chleba, že mu bude stát zase jako za mlada. Děda dojde do sámošky, a s vidinou dávno zapomenuté kratochvíle si poručí tři bochníky chleba. Prodavačka mu povídá: "Ale dědo, co s tím chlebem budete dělat? Vždyť vám ztvrdne." Děda: "Kua tak je to pravda, tak to mi jich dejte pět!"

Babička s pistolí zastaví na ulici mladíka. Mladík: "Babičko, já vás nechci znásilnit?!" "Ale budeš muset!"

Starší pár při poloze 69. On: "Tady něco strašně smrdí." Ona: "To ta moje artróza." On: "Artróza vagíny?" Ona: "Ne ramene." On: "Co s tím má vagína společného?" Ona: "Nic, ale nemůžu si vytřít prdel."

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

Na jedné místní lince nastoupí babka do autobus. Autobus jede pomalu. Babka přistoupí k šoférovi a povídá: "Pane řidiči, jedete s náma jako s hnojem!" Řidič: "Co nastoupilo, to vezu."

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnácku, že tam se dávaj ty, co mají zemřít. Sestra mu říká: "Ale dědo, to není pravda, ty se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama." Najednou přijde hlavní sestra a říká: "Bláhová, kam ho to vezete, ten patří na šestnáctku..."

Děda vzpomíná: "Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery."

Vleze rychle babička z vesnice do mužského záchodu na Václaváku, a když vychází, ptá se jí hajzlbába: "Neumíte číst, že to je pro Pány?" "Jóó, a chudobný člověk se může posrat."

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"

"Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci," vypráví důchodce Karel. "Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout."