Vtip: Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý...

Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý dědeček, že se chce nechat pojistit. "Ale pane, to ve vašem věku nepůjde tak snadno." říká úřednice. "Musím ze zeptat vedoucího, jestli by to nějak šlo. Přijďte zítra." "Zítra to nepůjde, protože jdu s otcem kupovat květiny." "Cože? S otcem?" "Jo, jeho táta se žení." "Váš děda? V takovém věku se chce ještě ženit?" "Moc nechce, ale rodiče ho už nutí."

Šlo to šedesát let, proč by to nemělo jít zrovna dnes v noci?

Mladý muž najde v parku na lavičce staříka jak smutně sedí a pláče. Zeptá se ho co se děje, a stařík odpoví: "Ale miluji 20 letou krasavici, ona mě miluje, v posteli je všechno v pořádku." Mladí se zeptá: "Tak v čem je problém." Děda: "Když, já zapoměl, kde bydlím...!"

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne si. Omlouvám se, skutečně je mi to trapné. To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poděláte.

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Děda si příjde uložit do spořitelny 100 Kč. Pokladní vypíše doklad a bere od dědy stovku. Vtom děda cukne a říká: "A když krachne vaše pobočka nepříjdu o tu stovku?" "Nepříjdete dědo, za ty peníze vám ručí celá Erste bank" "A co když krachne celá Erste bank?" "Dědo, tak vám za to ručí vláda v čele s panem Kalouskem!" "A co když krachne vláda v čele s panem Kalouskem?" "Ale dědo, snad by vám to za tu stovku stálo. No ne?"

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu." povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

Dva důchodci se procházejí v parku. Potkají pěknou mladou dívku a jeden povídá: "Teď bych si přál, aby mi bylo dvacet let." "Blázne, kvůli čtvrt hodině zábavy bys chtěl dalších čtyřicet let pracovat?"

Přijde starý pán do nevěstince a bordelmamá mu říká: "Ale dědo, copak vy tu děláte? Vždyť vy už to máte dávno za sebou." Děda se chytne dlaní za čelo a povídá: "Ach ta skleróza! A kolik jsem dlužen, milostivá?"