Vtip: Babi, v zelenině mají takhle silné okurky a...

"Babi, v zelenině mají takhle silné okurky a takhle dlouhé." Na to hluchá babička: "Jenom, aby si tě holka taky vzal!"

"Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?" Ruku zvednou všichni, kromě jedné staré paní. "Paní Jonesová, vy svým nepřátelům neodpustíte?" "Já žádné nemám." "To je velice neobvyklé, paní Jonesová. Kolik vám je?" "98," odpoví stará paní. "Paní Jonesová, mohla byste jít sem dopředu a povědět nám, jak někdo může žít 98 let a nemít na světě nepřítele?" Stará paní se s námahou zvedne, přicupitá ke knězi, otočí se ke shromáždění a praví: "Já ty kurvy přežila..."

Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý dědeček, že se chce nechat pojistit. "Ale pane, to ve vašem věku nepůjde tak snadno." říká úřednice. "Musím ze zeptat vedoucího, jestli by to nějak šlo. Přijďte zítra." "Zítra to nepůjde, protože jdu s otcem kupovat květiny." "Cože? S otcem?" "Jo, jeho táta se žení." "Váš děda? V takovém věku se chce ještě ženit?" "Moc nechce, ale rodiče ho už nutí."

Víte jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou? Budík se natáhne a pak běží. Babka běží a až potom se natáhne.

K lékaři přijde starý muž, že má 75 let, nikdy mu nic nebylo, ale teď ho píchá. "Vy že máte 75 let? Jak jste se dokázal udržet tak svěží?" "Když jsme se před padesáti léty brali, slíbili jsme si, že se nebudeme hádat, že raději jeden půjde ven. To víte, pane doktore, padesát let na čerstvém vzduchu prospěje."

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Probíhá spartakiáda a všichni účastníci jdou slavnostně po ulici. To všechno sleduje dědoušek sedící na lavičce a obdivuje hlavně sportovkyně, které jsou z různých koutů republiky. Zrovna jdou kolem velmi dobře obdařené dívky z Napajedel nesoucí nápis svého města hrdě na hrudi. A říka si pro sebe: "Hmm, jiný kraj jiný mrav, u nás tomu říkáme kozy."

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu." povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

"Dědečku, co bys chtěl k narozeninám?" "Lopatu." "A proč lopatu?" "Abych se mohl vykopat, až mě tam příští měsíc omylem šoupnete."

Sedí Pepíček s dědou v parku na lavičce a po chvíli vyprávění povídá: "Dědo, cítíš tu zdechlinu? Dědo? Dědo!"

Leží děda v nemocnici a povídá: "To já si ještě pamatuju druhou světovou.. ale už nevim, jestli jsem dostal kulku mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky."