Vtip: Tak se jednou šťourám hřebíkem v uchu a...

Tak se jednou šťourám hřebíkem v uchu a najednou... TICHO.

Mladý pár přijde na prohlídku bytu 1+kk v Praze. Realitka: "Tento byt má úžasnou polohu a je velmi úsporný." Zájemce: "A kde je postel?" Realitka: "Postel? Tady se nespí, tady se jen splácí hypotéka."

Jistý muž byl třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam pořád ten obchod je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se tam vydal a obchod tam samozřejmě byl. "Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli ještě máte moje boty?" Starý muž zašel dozadu do opravny a po dvou minutách se vrátil. "Budou hotový ve čtvrtek."

‎"Bush má projev jedné škole. Po chvíli vyzývá děti, že se ho můžou na něco zeptat. Přihlásí se Bob: "Pane prezidente, já mám 3 otázky." 1.Proč jste byl zvolen za prezidenta, když jste nedostal nejvyšší počet hlasů? 2.Nemyslíte si, že útok na dvojčata byl fingovaný? 3.Proč jste bezdůvodně zaútočil na Irák? Najednou zazvoní a děti vyběhnou ze třídy. Po přestávce Bush opět vyzývá děti, aby se ho na něco zeptali. Přihlásí se Joey: "Pan prezidente, já mám 5 otázek." 1.Proč jste byl zvolen za prezidenta, když jste nedostal nejvyšší počet hlasů? 2.Nemyslíte si, že útok na dvojčata byl fingovaný? 3.Proč jste bezdůvodně zaútočil na Irák? 4.Proč zvonilo na přestávku o 20 minut dřív? 5.Kde je Bob?

Chlapík se topí ve Vltavě, křičí o pomoc, ale policajti si ho nevšímají. Už si neví rady tak zakřičí: "Prezident je kokot!" Jak to policajti uslyší, skočí za ním a vytáhnou ho ven. Policajt: "Teď půjdete s námi za urážku prezidenta republiky. Chlapík: "Ale já jsem myslel toho amerického!" Policajt: "Nás neoklamete, my velmi dobře víme, který prezident je kokot."

Přijde nezaměstnaný na Úřad práce. Na chodbě potká starého známého a hned ho zastaví: "Nevíš o nějakém fleku, kde by to sypalo?" Známý se pousměje. "To víš, že vím. Jdi sypat silnice. Tam to sype ostošest, budeš koukat."

Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený. Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá: "Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?" Ona zděšeně: "Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!" "Ale prosím tě! V tuhle hodinu?" Zubí se na ní. "Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?" "Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!" "Ani náhodou, je to moc nebezpečné!" "Prosím, prosím, moc tě miluji?!?" "Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!" "Jasně, že můžeš. Prosím?" "Ne, ne. Fakt nemohu." "Moc prosím…" Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá: "Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!"

Muž umřel a dostal se do nebe. Když se dostal za nebeskou bránu, uviděl velikou zeď plnou hodin. "K čemu jsou ty hodiny?" Zeptal se. "To jsou hodiny lží." Řekl sv. Petr. "Každý má jedny. Kdykoliv někdo zalže, ručičky na těch jeho se pohnou." "Wow.." Řekl ten muž. "Čí jsou tyto hodiny?" "Ty jsou Marie Terezie. Nikdy se nepohnuly, což znamená, že Marie Terezie nikdy nelhala."…"A čí jsou tyto?" "Ty jsou Abrahama Lincolna. Pohnuly se dvakrát, což znamená, že Abraham Lincoln lhal dvakrát v životě." "Aha.. A kde jsou Zemanovy hodiny?" Zeptal se muž, rozhlížejíc se po stěně. Sv. Petr odpověděl: "Mám je v pracovně, používám je jako větrák.

Pán sedí na baru, tam sedí taky taková dáma s drdůlkem a hází na něj očima jako že ho zná. ON: My se známe? ONA: No já mam Vaše dítě... ON: Ježiš ty seš ta stětka, jak jsme si ji tenkrát objednali? Jak jsem se loučil se svobodou ? Jak sme jí tam všichni na tom kulečníkovym stole... ONA: Néééé, já mam Vaše dítě v družině. Já jsem třidní učitelka...

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká: "Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek: pondělí: oddych po víkendu, úterý: příprava na pracovní den, středa: pracovní den, čtvrtek: oddych po pracovním dni, pátek: příprava na víkend, sobota, neděle: víkendové volno." Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se: "A v tu středu se s tím tady budeme jako jebat do kolika?"

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil", přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou". V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."