Vtip: Chlap si přijde stěžovat ke křížku:...

Chlap si přijde stěžovat ke křížku: Ježíši, jsem hloupej, všichni mi říkají debile. Můžeš zařídit, aby mi tak neříkali? Kristus z kříže: Tak mě sundej a něco vymyslíme. Chlap vytáhne šroub z levé ruky, z pravé ruky, Kristus spadne na hubu a řve: Napřed nohy, ty debile!

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi: "V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, budu se modlit desatero a zdůrazním nepokradeš, a ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo." V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje: "Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.

Ptá se Kudlanka nábožná Jetele: "Hele Jeteli, pověz, proč nevěříš v Boha?" Jetel smutně zašeptá: "Víš Kudlanko, já nechci být spasen..."

Sára přijde domů a sděluje matce, že jí její dlouhodobý přítel požádal o ruku, nicméně ona že ho odmítla, neboť zjistila, že je atheista, a nevěří ani na nebe a peklo. Matinka jí však radí: "Každopádně si ho vezmi, dceruško. Mezi námi dvěma řečeno, však my už mu ukážeme, jak strašně se mýlil!"

Student při hodině náboženství: "Já věřím pouze tomu, čemu rozumím." Profesor teologie: "Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu."

Policajty velice trápí, že jim všichni nadávají do čůráků. Rozhodnou se proto svěřit Ježíši Kristovi. Jdou do kostela, přijdou k Ježíši Kristovi přitlučenému na kříži a ptají se: "Ježíši Kriste, proč nám všichni říkají, že jsme čůráci?" Ježíš Kristus jim odpoví: "Nejdříve mě sundejte z kříže a já vám to potom řeknu." Policajti mu vyndají hřeby z rukou, Ježíš Kristus spadne na hubu a zařve: "Nejdřív nohy, vy čůráci!"

Jel farář na kole, ruce si založil na prsa, takže jel bez držení řídítek. Viděl to policajt, zastavil ho a upozornil faráře, že se tak může natlouct. "I kdepak," povídá farář, "se mnou jede anděl strážný!" "Tak to zaplatíte pět set korun pokuty, protože dva na kole jezdit nesmí!"

Zloděj rabuje cizí byt, když najednou za sebou slyší: "Ježíš tě sleduje!" Celý vylekaný se otočí, ale nikoho nevidí, tak pokračuje v rabování. A znovu se za ním ozve hlas: "Ježíš tě sleduje!" Rychle se otočí a všimne si, že to mluví papoušek v kleci. Usměje se a povídá: "Ty umíš mluvit? a jakpak ti říkají?" "Jeremiáš" odpoví papoušek. "Ha ha ha, který blbec ti dal tak směšné jméno?" "Stejný blbec, co dal našemu rotvajlerovi jméno Ježíš!"

Víte, proč jetel odmítá přijmout víru v Krista? Nechce být spasen.

"Otče, zhřešila jsem..." "Jak?" "Kouřila jsem." "Jak dlouho?" "10 minut." "Polykala jsi?" "Ne." "Hodinu se budeš modlit Otčenáš!" Další den: "Otče, opět jsem zhřešila..." "Jak si zhřešila?" "Zase jsem kouřila." "Kolikrát?" "Půlhodiny." "Polykala si?" "Ano." "Otčenáš tři hodiny a hodinu Zdrávas Maria!" Další den: "Otče, opět jsem zhřešila..." "Zase si kouřila?" "Ano." "Jak dlouho tentokrát?" "Jednomu hodinu dvanáct minut, druhému pětačtyřicet minut, jednomu jsem spolkla, druhému ne!" Farář nasraný odchází, za chvíli se vrací s kalkulačkou a zvedá sutanu: "Budeš dokuřovat a polykat, protože mi vycházejí nějaké chujovské zlomky..."

Jednoho dne šla paní Nováková do kostela poradit se s knězem: "Reverende, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné, a já nevím, co mám dělat." "Mám nápad. Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy." V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán: "A komu vděčíme za nejvyšší oběť?" a pokynul paní Novákové. "Ježíši!" zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem. "Ano, máte pravdu, pane Novák, Ježíš se za nás všechny obětoval." Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml. "Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?" a kývl na paní Novákovou. "Proboha!" vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy. "Ano, zase máte pravdu," pravil kněz s úsměvem. Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál. "A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?" řekl zrovna kněz. Paní Nováková bodla a manžel zařval: "Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ji vyrvu a nacpu do prdele!"