Vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi granátem a...

Víte, jaký je rozdíl mezi granátem a saxofonovým sólem? Žádný! Když ho slyšíte, je pozdě utíkat!

Lístek za stěračem: Naboural jsem vám auto. Viděla mne spousta lidí a myslí si že vám píši své jméno a adresu. Mějte se.

U psychologa: "Jaká byla nejšťastnější chvíle ve vašem životě?" "No, určitě ten den, co jsem namlátil chlapovi, kterého jsem našel v posteli s mojí ženou a pak jsem ještě zjistil, že to byl můj daňový kontrolor!"

Pohledný muž vešel do hotelu a požádal o to, zda-li by mohl vidět šéfa. Když přišel šéf, začal celý příběh... - Klient: pokoj 39 je prázdný? - Šéf: Ano, pane. - Klient: můžu si ho rezervovat? - Šéf: samozřejmě můžete. - Klient: děkuji. Před odchodem do pokoje se klient zeptal šéfa, zda-li by mu poskytl černý nůž; bílou nit, dlouhou 39 cm a oranžový 73 g papír. Šéf souhlasil, i když se podivoval nad zvláštními věcmi, které klient požadoval. Klient odešel do svého pokoje, nepožádal o jídlo a ani o nic jiného. Bohužel pro šéfa, jeho pokoj byl vedle místnosti 39. Po půlnoci slyšel šéf v místnosti klienta podivné hlasy a hluk. Hlasy volně žijících zvířat a zvuky nádobí padajícího na podlahu. Šéf tu noc nespal. Neustále přemýšlel a přemýšlel, co může být zdrojem hluku. Ráno, když klient předal klíče šéfovi, šéf požádal klienta, zda-li by s ním šel zkontrolovat pokoj č 39. Vešli do místnosti a vše bylo v pořádku. Šéf nic neobvyklého nenašel. Dokonce na stole ležela bílá nit, černý nůž a oranžový papír. Klient zaplatil účet s tím, že dá známým dobrý tip na tento hotel. Šéf byl v šoku z toho co přes noc slyšel a nedokázal si to vysvětlit. Ve skutečnosti začal o tom, co slyšel pochybovat. Po uplynutí jednoho roku se klient znovu objevil. Požádal o to, aby mohl znovu vidět šéfa. Klient požadoval stejné věci: pokoj 39; černý nůž; bílou nit, 39 cm dlouhou a oranžový 79 g papír. Tentokrát chtěl šéf opravdu vědět všemi možnými dostupnými metodami, co za tajemnými zvuky vězí. Strávil noc bez spánku a čekal, až se něco stane. Po půlnoci začaly stejné hlasy a zvuky, tentokrát byly mnohem hlasitější a jasněji rozpoznatelné, než tomu bylo před rokem. Opět, před odjezdem, klient zaplatil svůj účet a nechal v pokoji na stole všechny věci, které si od šéfa vypůjčil. Úsměv neopustil klientovo obličej. Šéf začal hledat smysl všeho, co klient požadoval. Proč stále požaduje pokoj 39? Proč bílá nit? Proč černý nůž? Ve skutečnosti šéf nedospěl k žádné přesvědčivé odpovědi na všechny tyto otázky. Šéf nyní netrpělivě čekal na měsíc březen, měsíc, ve kterém se klient má znovu objevit. K jeho překvapení se první den v březnu klient znovu objevil. Zeptal se stejnými otázkami. Chtěl si rezervovat stejný pokoj, chtěl mít stejné věci jako předtím. Šéf opět slyšel stejné zvuky, tentokrát ještě hlasitěji než dříve. Ráno, když klient opustil pokoj, se šéf klientovi zdvořile omluvil a požádal ho, aby mu prozradil tajemství zvuků v jeho místnosti. - "Pokud vám to tajemství prozradím, slibujete, že ho nikomu nikdy neřeknete?" - "Slibuju, že ho nikdy nikomu neprozradím". - "Přísaháte?" - "Přísahám, že tajemství nikdy nikomu nevyzradím." Konečně klient své tajemství šéfovi odhalil. Bohužel šéf hotelu je čestný člověk. Až dosud neodhalil své tajemství nikomu jinému. Když to udělá, dám ti vědět. Děkuji za přečtení.... :D :D :D

Z praxe: "A máte nějaké doporučení, čím byste se prokázala," ptá se ředitel uchazečky o místo sekretářky. "Ale to jo, ale co když někdo mezitím přijde?"

Uvažuje náměstek generálního ředitele: "Své první ženě vděčím za svou kariéru... No, a své kariéře vděčím za svou drujou ženu!"

Přijde nezaměstnaný na Úřad práce. Na chodbě potká starého známého a hned ho zastaví: "Nevíš o nějakém fleku, kde by to sypalo?" Známý se pousměje. "To víš, že vím. Jdi sypat silnice. Tam to sype ostošest, budeš koukat."

Já: Zlato, někdy ti chci zavolat, a říct ti, jak moc mi chybíš. Ona: A proč mi teda nezavoláš? Já: Vždycky mě zastaví nějaký tajemný hlas. Ona: A co říká? Já: Váš kredit je příliš nízký...

Doktor: Máte v těle málo magnezia. Já: 0mg

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Řekl, že jí za pár měsíců bude jednadvacet. Bankéř, zkušený a vzdělaný to muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost. Tomovi se myšlenka dalšího páru rukou na ranči líbila a povídal, že hned odpoledne se po někom porozhlédne. Po pár měsících se ti dva potkali znovu. Bankéř se ptá, jak se má ženuška. "Žena je těhotná," hrdě říká Tom. Bankéř, spokojený, že jeho rada byla účinná, se ptá: "A co ta najatá pomoc?" A farmář bez zaváhání odpovídá: "Ta? Ta je taky těhotná."

Mám takový pocit, že mě celý život pronásleduje tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.