Vtip: Žena vyčítá svému manželovi: Jiné...

Žena vyčítá svému manželovi: "Jiné manželky si stále kupují moderní novinky, cestují po světě, jen já nemám nic a trčím stále doma jako popelka!" Muž říká: "Nevím, na co si stěžuješ, sama teď přiznáváš, že si žiješ jako v pohádce."

Manžel se šťourá v jídle a ptá se své ženy: "To je zase z plechovky?" "Ano, zlatíčko. Na plechovce byl tak roztomilý pejsek a navíc na ní stálo: »Pro vašeho miláčka«, tak jsem neodolala."

Jednoho dne šla paní Nováková do kostela poradit se s knězem: "Reverende, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné, a já nevím, co mám dělat." "Mám nápad. Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy." V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán: "A komu vděčíme za nejvyšší oběť?" a pokynul paní Novákové. "Ježíši!" zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem. "Ano, máte pravdu, pane Novák, Ježíš se za nás všechny obětoval." Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml. "Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?" a kývl na paní Novákovou. "Proboha!" vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy. "Ano, zase máte pravdu," pravil kněz s úsměvem. Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál. "A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?" řekl zrovna kněz. Paní Nováková bodla a manžel zařval: "Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ji vyrvu a nacpu do prdele!"

Když jsem zjistil nevěru manželky, byl jsem zdrcený, ale obrátil jsem se k víře a to mi pomohlo. Konvertoval jsem k islámu a ráno jsme ji ukamenovali.

Večer předvídá manžel, že bude manželkou znovu odmítnut a tak dostane nápad. Vstoupí do koupelny, pomalu se osprchuje a pak vejde nahý do pokoje. Když manželka vidí manžela celého navoněného a nahého, upustí časopis, který právě četla a řekne mu: "Promiň lásko moje, ale šíleně mě bolí hlava!" V tom spatří, že celé manželovo přirození je pokryto bílým práškem. Udiveně se zeptá: "Co to je, Lásko moje?" On odpoví: "Aspirin v prášku, moje drahá. Chceš si ho vzít orálně nebo jako čípek?"

Manžel odjíždí na služebku a nechává doma s obavou svoji manželku. Klade jí na srdce: "Pamatuj,že máme papouška a že mi všechno co uvidí vykecá. Tak doufám,že se tady nebudeš válet s cizíma chlapama!" Manžel odjede a večer už je tam milenec. Manželka je smutná, že mají teď toho zmetka papouška, kterej všechno vykdáká.. Milenec to vyřešil,přehodil přes klec deku a říká: "Tak a teď miláčku nám už nic nebrání. Dneska to bude divoký, předvedu ti něco úžasnýho! Ženská celá žhavá se ptá co to jako bude: "Hele,ty si stoupneš zádama ke mě mezi futra, předkloníš se, já se rozeběhnu z kuchyně, udělám dvakrát přemet a vrazím ti ho tam zezadu!" A z klece se ozve: "Do prdele, to mi radši vyřízněte jazyk, ale to musím vidět!"

Holčička jde s tatínkem po parku a uvidí dva psy, jak se páří. "Tati, co to tam dělají ti dva pejsci?" Otec se na chvíli zamyslí a pak řekne: "Ta fenka nechce jít domů. A ten pejsek ji přesvědčuje, aby přece jen šla." "Aha, to je jako s maminkou, viď, kdyby se nedržela umyvadla, tak by ji strejda pošťák určitě odnesl až na poštu!"

"Už jsi slyšel, že se od Petra odstěhovala manželka?" "Jo? A jak to snáší?" "No, teď už je v pohodě, ale ze začátku měl strach, že se vrátí."

Po pohřbu se ptají známí vdovce: "Jaká byla poslední manželčina slova?" "Zprava dobré."

Existují dvě teorie, jak vyhrát manželskou hádku se ženou. Problém je, že ani jedna nefunguje.

Muž pokročilého věku byl pozván ke svým starým přátelům jednoho dne na večeři. Udělalo na něj velký dojem, jak jeho přítel,kdykoli se obrátil s něčím na svoji manželku, oslovoval ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko, milá a podobně. Pár žil ve společném manželství už téměř sedmdesát let a bylo z toho jasné, že jsou stále do sebe velmi zamilovaní. Když manželka odešela z jídelny do obýváku, muž se naklonil k hostiteli a povídá. "Myslím si že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji manželku těmi zamilovanými jmény." Hostitel svěsil hlavu. "Musím ti říct pravdu," povídá, "její jméno mi nějak vyklouzlo z paměti už před deseti lety, a k smrti se bojím zeptat té nevrlé staré nabručené krávy, jak se jmenuje."