Vtip: Učitelka: Každý kdo odpoví na otázku kterou...

Učitelka: Každý kdo odpoví na otázku kterou teď položím správně může jít domů. Jeden kluk vyhodí svůj batoh z okna. Učitelka: Kdo to byl?! Kluk: Já! Odcházím totiž domů.

Učitelka se ve škole ptá dětí, jak si doma žijí. Mařenka povídá: "Moje máma je prostitutka a my máme doma peněz, že si můžeme dovolit téměř všechno!" "To je nic!" přidá se Milan, "můj táta je u dopravní policie a ten má tolik peněz, že když mu šlohnu tisícovku z peněženky, tak si toho vůbec nevšimne!" Učitel se ptá dál: "A co ty, Pepíčku?" A Pepíček odpovídá: "Paní učitelko, můj otec je řidič kamionu. A nebýt těch šlapek a policajtů, tak i my bychom měli doma nějaké peníze..."

Jeden říká druhému: "Hele, víš jak jsme ti na střední škole schválně říkali místo Karle Nováku - Narle Kováku?" "No vím a co s tím?" "Ty vole, včera jsem potkal maníka a ten se jmenoval Lukáš Šustr"

Následující otázka byla prý položena v zimním zkouškovém období při zkoušce z chemie na jedné univerzitě: "Je peklo exotermické (vydává teplo), nebo endotermické (pohlcuje teplo)? Svou odpověď podložte důkazem." Většina studentů sestavila důkaz svých domněnek s pomocí Boylova zákona nebo nějaké jeho obměny (při rozpínání se plyn ochlazuje, při stlačování se zahřívá). Jeden student však uvedl následující důkaz: Za prvé, potřebujeme vědět, jak se hmota pekla mění v průběhu času. Proto potřebujeme znát rychlost, kterou do pekla duše vstupují, a rychlost, kterou z pekla duše vystupují. Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že jakmile se duše dostane do pekla, už z něj neodchází. Z toho vyplývá, že nevystupují žádné duše. Pokud se týká počtu duší, které vstupují do pekla, musíme se podívat na různá náboženství, která na světě dnes existují. Některá z těchto náboženství tvrdí, že pokud nejste členem jejich církve, přijdete do pekla. Protože je více než jedno takové náboženství a protože lidé nevyznávají více než jedno náboženství, můžeme odvodit, že všichni lidé a všechny duše přijdou do pekla. Při současné porodnosti a úmrtnosti můžeme očekávat, že počet duší přicházejících do pekla vzrůstá podle exponenciální křivky. Nyní se podívejme na rychlost změny objemu pekla, protože Boylův zákon stanoví, že pokud mají teplota a tlak v pekle zůstat konstantní, objem pekla musí při přírůstku duší vzrůstat. To dává dvě možnosti: Jestliže se peklo rozpíná rychlostí menší, než je rychlost, kterou sem vstupují duše, potom bude teplota a tlak v pekle vzrůstat přes všechny meze. Samozřejmě, jestliže se peklo rozpíná rychlostí větší, než je rychlost přírůstku duší, potom bude teplota a tlak v pekle klesat, dokud peklo nezmrzne. Takže která možnost je pravdivá? Jestliže přijmeme postulát, který mi během mého prvního ročníku na univerzitě sdělila slečna Denisa Šípová: "Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím", a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Denča včera v noci křičela "Ach, můj Bože!" Jediný tento student dostal ze zkoušky jedničku.

Pokladní v knihkupectví: "Takže tři díly Matematiky pro pomalejší po sto padesáti korunách, dělá to dohromady přesně 550 Kč."

Pan učitel píše na tabuli vzorec HO2 a ptá se podřimujícího Petra co je to za vzorec? -Petr koktá:,,Pane učiteli mám to na jazyku". -Tak to honem vyplivni ,protože to je kyselina.

Profesor chemie chtěl v osmičce žákům demonstrovat negativní vlivy alkoholu. Přinesl sklenici vody, sklenici whisky a dva červíky. "Teď pozorně sledujte ty červíky." Do sklenice s vodou vložil jednoho červa. Ten se čile pohyboval, spokojený, jak jen červ může ve vodě být. Do druhé sklenice vložil druhého červa. Ten se začal zuřivě kroutit a po pár vteřinách klesl na dno nehybný. "Tak, co nám z tohoto pokusu vyplývá?" Pepíček, který samozřejmě seděl v poslední lavici, se hlásí: "Pijte whisky, nebudete mít červíky."

"První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začíná a učitelka se ptá: "Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky? Kdo řekl: 'Dejte mi svobodu nebo mě zabte?'" Hrobové ticho ve třídě, jen Suzuki zvedne ruku: "Patrick Henry 1775 ve Philadelphii." "Výborně Suzuki, a kdo řekl: 'Stát je národ a národ nesmí zhynout?'" Suzuki se postaví: "Abraham Lincolm 1863 ve Washigtonu." Učitelka se podívá na žáky a říká: "Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!" Zezadu se ozve tichý hlas: "Polib mi prdel, zasraný Japončíku!!!" Učitelka: "Kdo to řekl?!" Suzuki zvedne ruku ruku a bez vyzvání odpoví: "Generál McArthur 1942 na Guadalcanalu a Lee Lacocca 1982 na valné hromadě firmy Chrysler." Celá třída je úplně zticha, jen zezadu se ozve: "Je mi z toho na blití." Učitelka křičí: "Kdo to byl?!" Suzuki okamžitě odpovídá: "George Bush starší japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991." Jeden ze studentů se postaví a otráveně povídá: "Vyhul mi!" Učitelka hystericky: "A dost! Kdo to byl teď?!" Suzuki bez mrknutí oka: "Bill Clinton Monice Lewinské, 1997 ve Washigtonu, Oválná pracovna Bílého domu." Další ze studentů se postaví a zařve: "Suzuki je hromada sraček!" A Suzuki opět klidně: "Valentino Rossi při Velké ceně motocyklů v Brazílii 2002." Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí, dveře se otevřou a vejde ředitel: "Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!!" Suzuki: "Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, Praha 2003..."

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol - zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky. Helena říká: "Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila." "A ponaučení?" ptá se učitelka. "Nedávej všechna vejce do jednoho košíku." "Dobře," říká učitelka, "teď Marcela." "Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou." "To je pěkný příběh", říká učitelka, "Pepíčku, jaký máš příběh ty?" "Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné, co měl byla lahev Whiskey, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Whiskey, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem, než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama." "Svatá dobroto," zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?" "Neser se do strejdy Libora, když je nalitej."

Přijde paní učitelka do třídy a ptá se dětí, jestlipak vědí, kdo včera umřel. Přihlásí se Pepíček a povídá: "Tomáš Marný." "Jak to víš, Pepíčku? Toho pána neznám." "Když jsem šel včera kolem ložnice našich, tak tatínek zrovna povídal mamince: Tomáš marný, ten už nevstane."

Otec čte synovu žákovskou knížku: "Matematika pět..." Prásk, synovi jednu do držky. "Čeština pět..." Prásk mu druhou do držky. "Zpěv jednička..." Prásk mu další do držky... Syn: "Ale jak to? Vždyť jsem měl jedničku!" Otec naštvaně prohodí: "Tak tobě bylo po dvou koulích ještě do zpěvu?!"