Vtip: Učitelka: Každý kdo odpoví na otázku kterou...

Učitelka: Každý kdo odpoví na otázku kterou teď položím správně může jít domů. Jeden kluk vyhodí svůj batoh z okna. Učitelka: Kdo to byl?! Kluk: Já! Odcházím totiž domů.

Učitelka se sklání nad třídní knihou. Učitelka: "Tak koho si dneska vyvoláme?" Žák: "Třeba Satana!"

Následující otázka byla prý položena v zimním zkouškovém období při zkoušce z chemie na jedné univerzitě: "Je peklo exotermické (vydává teplo), nebo endotermické (pohlcuje teplo)? Svou odpověď podložte důkazem." Většina studentů sestavila důkaz svých domněnek s pomocí Boylova zákona nebo nějaké jeho obměny (při rozpínání se plyn ochlazuje, při stlačování se zahřívá). Jeden student však uvedl následující důkaz: Za prvé, potřebujeme vědět, jak se hmota pekla mění v průběhu času. Proto potřebujeme znát rychlost, kterou do pekla duše vstupují, a rychlost, kterou z pekla duše vystupují. Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že jakmile se duše dostane do pekla, už z něj neodchází. Z toho vyplývá, že nevystupují žádné duše. Pokud se týká počtu duší, které vstupují do pekla, musíme se podívat na různá náboženství, která na světě dnes existují. Některá z těchto náboženství tvrdí, že pokud nejste členem jejich církve, přijdete do pekla. Protože je více než jedno takové náboženství a protože lidé nevyznávají více než jedno náboženství, můžeme odvodit, že všichni lidé a všechny duše přijdou do pekla. Při současné porodnosti a úmrtnosti můžeme očekávat, že počet duší přicházejících do pekla vzrůstá podle exponenciální křivky. Nyní se podívejme na rychlost změny objemu pekla, protože Boylův zákon stanoví, že pokud mají teplota a tlak v pekle zůstat konstantní, objem pekla musí při přírůstku duší vzrůstat. To dává dvě možnosti: Jestliže se peklo rozpíná rychlostí menší, než je rychlost, kterou sem vstupují duše, potom bude teplota a tlak v pekle vzrůstat přes všechny meze. Samozřejmě, jestliže se peklo rozpíná rychlostí větší, než je rychlost přírůstku duší, potom bude teplota a tlak v pekle klesat, dokud peklo nezmrzne. Takže která možnost je pravdivá? Jestliže přijmeme postulát, který mi během mého prvního ročníku na univerzitě sdělila slečna Denisa Šípová: "Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím", a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Denča včera v noci křičela "Ach, můj Bože!" Jediný tento student dostal ze zkoušky jedničku.

Přijde paní učitelka do třídy a ptá se dětí, jestlipak vědí, kdo včera umřel. Přihlásí se Pepíček a povídá: "Tomáš Marný." "Jak to víš, Pepíčku? Toho pána neznám." "Když jsem šel včera kolem ložnice našich, tak tatínek zrovna povídal mamince: Tomáš marný, ten už nevstane."

"Mami, mami, mám dobrou a špatnou zprávu, jakou chceš slyšet první?" ptá se Pepíček maminky. "Tak tu dobrou." "Dostal jsem jedničku z diktátu!" "To je hezké, Pepíčku a jaká je ta špatná?" "Že to není pravda!"

Po maturitách sedí ředitel ve sborovně, drží se za hlavu a běduje: "To mě bolí koule, ježíši, to mě bolí koule!" Češtinářka se otočí a vyčítavě ho napomíná: "Snad bolejí, pane řediteli, bolejí!"

Dcera má v žákovské knížce poznámku: "Je drzá a hubatá!" Druhý den čte paní učitelka odpověď: "To má po své matce. Zmlátil jsem je obě. Otec."

Sedí Matfyzák s Matfzačkou na lavičce a zamilovaně se k sobě tulí. Najednou kolem nich projede malý chlapeček na tříkolce. Matfyzačka se otočí na matfyzáka a říká mu: "Myslíš na to co já?" A on: "Ano." A ona: "A kolik ti to vyšlo?"

S jakým "i" napíšeme větu: "Ženy si hrál- a muži šl- poté domů ?" "Ženy si hrály s tvrdým a muži šli poté domů s měkkým."

Matka telefonuje učitelce: "Prosím Vás, nedávejte dětem úkoly z matematiky, ve kterých stojí láhev piva 1,80 Kč. Manžel nemohl celou noc usnout!"

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol - zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky. Helena říká: "Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila." "A ponaučení?" ptá se učitelka. "Nedávej všechna vejce do jednoho košíku." "Dobře," říká učitelka, "teď Marcela." "Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou." "To je pěkný příběh", říká učitelka, "Pepíčku, jaký máš příběh ty?" "Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné, co měl byla lahev Whiskey, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Whiskey, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem, než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama." "Svatá dobroto," zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?" "Neser se do strejdy Libora, když je nalitej."