Vtip: V noci někdo zaklepe na dveře a starej děda se...

V noci někdo zaklepe na dveře a starej děda se ptá: "Kdo tam?" "Tady Jean Claud Van Dame." "Tak jděte všichni čtyři do prdele."

Jednotka intenzivní péče: 1 babička.

"Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci," vypráví důchodce Karel. "Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout."

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle. "Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si. "Tak si dám kafe." Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?" "Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu." povídá děda. "Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

Dědečku, vymočte se do té skleničky na skříni a já se hned vrátím. Lékař se dívá, skříň mokrá, na zemi loužička, děda drží ženidlo v ruce. Co to děláte? Tak se tam zkuste trefit sám!

Dva staříci se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká: "Koukej, už jsem je našel." Ten druhý je zkusí a říká: "To nejsou moje." a zahodí je do moře.

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

"Nechcete si sednout, dědečku?" "Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici!" "Jen si sedněte dědečku, nejste v tramvaji, ale v parku!"

Starej děda kouká z okna paneláku a řiká: "Ty studenti jsou dneska tak chudý, kouřej jednu cigaretu v pěti lidech a ještě se tomu smějou."

Žalobce: "Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?" Babička: "No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný, a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mě kolem ramen." Žalobce: "Bylo vám to nějak nepříjemné?" Babička: "Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě byla mladá." Soudce: "A co bylo dál?" Babička: "Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mě tam málem dotknul, pustil mě a zakřičel: Aprííl! Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!"

Mladý muž najde v parku na lavičce staříka jak smutně sedí a pláče. Zeptá se ho co se děje, a stařík odpoví: "Ale miluji 20 letou krasavici, ona mě miluje, v posteli je všechno v pořádku." Mladí se zeptá: "Tak v čem je problém." Děda: "Když, já zapoměl, kde bydlím...!"