Vtip: V noci někdo zaklepe na dveře a starej děda se...

V noci někdo zaklepe na dveře a starej děda se ptá: "Kdo tam?" "Tady Jean Claud Van Dame." "Tak jděte všichni čtyři do prdele."

Probíhá spartakiáda a všichni účastníci jdou slavnostně po ulici. To všechno sleduje dědoušek sedící na lavičce a obdivuje hlavně sportovkyně, které jsou z různých koutů republiky. Zrovna jdou kolem velmi dobře obdařené dívky z Napajedel nesoucí nápis svého města hrdě na hrudi. A říka si pro sebe: "Hmm, jiný kraj jiný mrav, u nás tomu říkáme kozy."

Stařeček přijde na prohlídku. Doktor se ptá: "Tak co dědo, máte pravidelnou stolici?" "Mám pane doktore, každé ráno v šest." "A v kolik hodin, dědo, vstáváte?" "No, taky pravidelně, každý den v sedm."

Chlapi v hospodě nakecají jednomu dědovi, že když bude jíst hodně chleba, že mu bude stát zase jako za mlada. Děda dojde do sámošky, a s vidinou dávno zapomenuté kratochvíle si poručí tři bochníky chleba. Prodavačka mu povídá: "Ale dědo, co s tím chlebem budete dělat? Vždyť vám ztvrdne." Děda: "Kua tak je to pravda, tak to mi jich dejte pět!"

Přijde starý děda do pojišťovny, že by si rád uzavřel životní pojištění. Pojišťovák: "Neblázněte dědo, kolik máte roků?" "95, ale chci letět s otcem do zahraničí a to je dobré být pojištěný..." "Cože? A kolik je otci?" "Za měsíc mu bude 119." "A co bude dělat v zahraničí?" "Ale, chceme jít dědovi na svatbu..." "Dědovi?! A kolik je proboha tomu?" "Nedávno oslavoval 142..." "A proč se chce v tomhle věku ženit?!" "No však on nechce, ale rodiče ho donutili..."

Hádají se tři starý dědci, komu se víc klepou ruce. Prví povídá: "Já, když jím, tak než naberu jídlo a dám ho do pusy tak ho půlku vyklepu z lžíce." Druhý říká: "Já, když čtu noviny tak je úplně roztrhám." A ten třetí říká: "Já než se vymočím, tak se třikrát udělám."

Víte jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou? Budík se natáhne a pak běží. Babka běží a až potom se natáhne.

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel. "Támhle od toho kouzelného dědečka," ukáže, "nabídl mi splnit mi jedno přání." Pán rychle dohoní dědečka: "Prosím vás, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?" "Staň se", luskne dědeček prstem a zmizí. Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím. Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje: "Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče?! Ten dědek je snad hluchej!" "No jasně, že je. Myslíte si snad, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!"

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne si. Omlouvám se, skutečně je mi to trapné. To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poděláte.

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"