Vtip: Na jedné místní lince nastoupí babka do...

Na jedné místní lince nastoupí babka do autobus. Autobus jede pomalu. Babka přistoupí k šoférovi a povídá: "Pane řidiči, jedete s náma jako s hnojem!" Řidič: "Co nastoupilo, to vezu."

Babička dostala do opatrování andulku, když její letěl na dovolenou. Nechala ji poletovat po bytě, ale pak chtěla otevřít okno a andulce se nechtělo do klece a usadila se na garnýži. Bělovlasá stařenka přitáhla stůl, na něj dala židli a jak lezla nahoru, spadla a zlomila si ruku. V ordinaci při sádrování se jí doktor ptá: "Jak se vám to stalo?" "No, pane doktore, nebudete mi to věřit, ale já jsem honila ptáka..."

Zkouší si děda v obchodě nové boty a když si je nazouvá nejvehementněji, uprdne si. Omlouvám se, skutečně je mi to trapné. To nic dědo, až vám řeknu, kolik stojí, tak se poděláte.

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: "Necháš to! Ty jsou na pohřeb!"

Přijde stará paní k doktorovi a říká: "Pane doktore, mám velký problém. Trápí mne větry, ale co je horší, nejsou slyšet a nemají žádný zápach. Třeba teď, co jsem tady, jsem si prdla už nejmíň desetkrát. Poraďte, co mám dělat?" Doktor jí napíše recept: "Berte tyhle pilulky třikrát denně a přijďte za týden na kontrolu." Babka dorazí o týden později a vypadá naštvaně: "Pane doktore, nejenže prdím stejně jako před týdnem, ale navíc po těch pilulkách to teď úplně hrozně smrdí! Co mi k tomu řeknete?" "Uklidněte se, paní. Teď, když jsme vám srovnali čich, napíšu vám ještě něco na sluch."

Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý dědeček, že se chce nechat pojistit. "Ale pane, to ve vašem věku nepůjde tak snadno." říká úřednice. "Musím ze zeptat vedoucího, jestli by to nějak šlo. Přijďte zítra." "Zítra to nepůjde, protože jdu s otcem kupovat květiny." "Cože? S otcem?" "Jo, jeho táta se žení." "Váš děda? V takovém věku se chce ještě ženit?" "Moc nechce, ale rodiče ho už nutí."

Žalobce: "Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?" Babička: "No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný, a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mě kolem ramen." Žalobce: "Bylo vám to nějak nepříjemné?" Babička: "Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě byla mladá." Soudce: "A co bylo dál?" Babička: "Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mě tam málem dotknul, pustil mě a zakřičel: Aprííl! Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!"

Dva staříci se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká: "Koukej, už jsem je našel." Ten druhý je zkusí a říká: "To nejsou moje." a zahodí je do moře.

98letá Babička leží na smrtelné posteli a chce svému 99letému smutnému manželovi, který sedí na posteli vedle ní, prozradit před smrtí svoje poslední tajemství. "Honzo, můj drahý, Běž do stodoly a pod třetím sloupem na levé straně na půdě nalezneš dvě krabice a přines je sem." Honza jde do stodoly a po pěti minutách se vrátí s dvěma krabicemi v rukou. V první najde tři vejce a v druhé 250,000 korun. Oči se mu zalesknou. "Pověz mi drahá, co znamenají tyto tři vejce?" "Víš, Honzo, byli jsme manželé 78 let a vždy, když jsem nedosáhla orgazmu, položila jsem do krabice vejce." Honza je velmi spokojený a hrdý, protože přes 78 let trvajícího manželství svou ženu neuspokojil jen třikrát a potom se zeptá: "A co znamená těch 250,000 korun?" "No, pokaždé, když bylo v krabici dvanáct vajec, šla jsem je prodat na trh..."

Chlapi v hospodě nakecají jednomu dědovi, že když bude jíst hodně chleba, že mu bude stát zase jako za mlada. Děda dojde do sámošky, a s vidinou dávno zapomenuté kratochvíle si poručí tři bochníky chleba. Prodavačka mu povídá: "Ale dědo, co s tím chlebem budete dělat? Vždyť vám ztvrdne." Děda: "Kua tak je to pravda, tak to mi jich dejte pět!"

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnácku, že tam se dávaj ty, co mají zemřít. Sestra mu říká: "Ale dědo, to není pravda, ty se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama." Najednou přijde hlavní sestra a říká: "Bláhová, kam ho to vezete, ten patří na šestnáctku..."