Vtip: Dva Pražáci si sednou v Brně do hospody plný...

Dva Pražáci si sednou v Brně do hospody plný štamgastů. Po pěti minutách k nim jeden zamíří: "Že je tu lepší pivo než v Praze?" "Jo je." Za pár minut zas: "Že sou tu hezčí holky než v Praze?" "No jasně, jsou." Po pěti minutách zase příjde ke stolu, kde sedí Pražáci a povídá: "A stejně dostanete přes držku."

Když vidím čokoládu, slyším v hlavě dva hlasy. Ten první říká: "Musíš sníst tu čokoládu." Ten druhý hlas říká: "Slyšelas dobře. Sněz tu čokoládu."

Hladový muž chce v restauraci usednout, ale vrchní jen utrousí: Ten stůl je rezervovaný! Host na něho pohlédne a odpoví: Tak ho odneste a přineste mi nový!

Co mají společného rozvoz pizzy a záchranka? Určitě styl jízdy. Nejspíš proto, že to co vezou, by v ideálním světě nemělo dorazit studené.

Muž si sedne v restauraci a dívá se na menu. V tom přijde krásná servírka a zeptá se: "Dobrý den, co Vám můžu přinést?" "Rád bych si dal oběd." "A konkrétněji na co myslíte?" "Konkrétně myslím na šukání, ale teď bych si dal oběd"

Já a přátelé v pizzerii: "My si dáme trojku!" Číšník: "To je skvělý. A jakou pizzu budete chtít?"

"Pane vrchní! Na záchodě máte tolik much, že jsem se nemohl v klidu vysrat!" "No jo! Na záchod je třeba chodit přes poledne, to jsou všechny mouchy v kuchyni."

Víte co patří do bramborového salátu? Lžíce. Abyste v noci při nájezdu neštrachali v příborníku.

Dva novomanželé jsou na svatební cestě v jednom hotelu, při obědě jim vrchní přinese jídelní lístek. Ženich jej podá nevěstě: "Tak, Růženko, vyber si, na co máš chuť." "Ty přece víš, co mám nejraději!" On odsekne: "To vím, ale žrát taky musíme!"

Přijde Medvídek Pú do řeznictví a ptá se prodavače: "Máte vepřovou šunku?" Prodavač na to: "Ano, máme." Medvídek Pú vytáhne pistoli, zastřelí prodavače a říká: "To je za prasátko!"

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu." Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John." O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že ‚spíš' s Julií a neříkám ani, že ‚nespíš' s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma."