Vtip: Muž a žena, kteří se nikdy předtím...

Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku a muž na tom spodním. Uprostřed noci se žena vzbudí a budí muže: "Prosím vás promiňte že otravuji. Mohl byste požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc?" Muž povídá s leskem v očích: "Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé..?" Žena se usměje: "No, vlastně proč ne." A muž na to: "Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama."

Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: "Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku". Pepa lamentuje: "Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v živote udělat? Nešlo by to nějak, abych se vrátil?" Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká: "No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?" "To víš, že chci." Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. V tom si ho všimne kohout a ptá se: "Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede?" "No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole". "To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, pak to přestane." Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko. Najednou ním někdo třese. "Co je, co se děje?" Manželka křičí: "Sereš do postele, ty prase!"

Žena vyčítá svému manželovi: "Jiné manželky si stále kupují moderní novinky, cestují po světě, jen já nemám nic a trčím stále doma jako popelka!" Muž říká: "Nevím, na co si stěžuješ, sama teď přiznáváš, že si žiješ jako v pohádce."

Žena jede na rekonvalescenční pobyt a žárlivý manžel jí před odchodem kontroluje kufr. Vybere z něho společenské šaty a místo nich tam vloží tepláky. Po dvou týdnech se žena vrátí a manžel se ptá: "Tak jak bylo?" Žena odpoví: "Dobře bylo, perfektně. Ty, co měly společenské šaty, tancovaly v sále a ty,co měly tepláky, souložily na pokojích."

Je neděle. U Lipových doma se odehrává obvyklá siesta. Manžel spokojeně kouká na TV a poručí si udělat kávu. Malý Mareček si hraje v obýváku. A manželka běhá od špinavého nádobí, k mytí oken a luxování. Když k tomu ještě spustí pračku, přijde Mareček a ptá se: "Mami a kolik let už sloužíš u našeho táty?"

Potkají se dvě ženy... "Ach jo", říká první, "poslala jsem manžela pro brambory a přejelo ho auto." "To je hrozný! Co budeš dělat?" "Nevím... asi rejži."

– Izáku, až se vezmeme, budu s tebou sdílet všechny tvé obavy a starosti… – Ale, Sára, já nemám žádné obavy ani starosti! – Vždyť říkám, až se vezmeme...

Procházejí se postarší manželé parkem. "Ano, drahoušku." povídá on. "Jestli pokaždé, když zakráká vrána řekneš "Ano, drahoušku.", seberu se a uteču," na to ona.

Přijde žena opilá a vláčná domů a povídá manželovi: "Teď jsi mě teda pěkně nasral! Já tě hledám po všech hospodách a ty si tu v klidu myješ nádobí..."

Vykoupaný a osprchovaný muž se utírá ručníkem před zrcadlem a ptá se: "Zrcadlo, zrcadlo, kdo má největšího čuráka na světě?" "Já!", ozve se manželka.

"Byla jsem pěkná kráva když jsem si tě brala!" "Kecáš, pěkná jsi nikdy nebyla!"