Nejlepší vtipy

"První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začíná a učitelka se ptá: "Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky? Kdo řekl: 'Dejte mi svobodu nebo mě zabte?'" Hrobové ticho ve třídě, jen Suzuki zvedne ruku: "Patrick Henry 1775 ve Philadelphii." "Výborně Suzuki, a kdo řekl: 'Stát je národ a národ nesmí zhynout?'" Suzuki se postaví: "Abraham Lincolm 1863 ve Washigtonu." Učitelka se podívá na žáky a říká: "Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!" Zezadu se ozve tichý hlas: "Polib mi prdel, zasraný Japončíku!!!" Učitelka: "Kdo to řekl?!" Suzuki zvedne ruku ruku a bez vyzvání odpoví: "Generál McArthur 1942 na Guadalcanalu a Lee Lacocca 1982 na valné hromadě firmy Chrysler." Celá třída je úplně zticha, jen zezadu se ozve: "Je mi z toho na blití." Učitelka křičí: "Kdo to byl?!" Suzuki okamžitě odpovídá: "George Bush starší japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991." Jeden ze studentů se postaví a otráveně povídá: "Vyhul mi!" Učitelka hystericky: "A dost! Kdo to byl teď?!" Suzuki bez mrknutí oka: "Bill Clinton Monice Lewinské, 1997 ve Washigtonu, Oválná pracovna Bílého domu." Další ze studentů se postaví a zařve: "Suzuki je hromada sraček!" A Suzuki opět klidně: "Valentino Rossi při Velké ceně motocyklů v Brazílii 2002." Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí, dveře se otevřou a vejde ředitel: "Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!!" Suzuki: "Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, Praha 2003..."

Dvě kamarádky... "Jani, užíváš si s Pepou milostné předehry?" "Jasně, je to velmi vzrušující, trvá to 4 až 5 hodin." "Cože, tolik? Co, Pepa dělá?" "Žadoní..."

Ptali se mě, jestli vůbec mám přátele. Jasně, že mám. Všechny díly.

Chlap v lese brutálně znásilní holku. Když se zvedá a zapíná si poklopec, s radostí prohlásí: "Až se to narodí, říkej tomu třeba Franta." Ona na to: "Hmm, až se to projeví, říkej tomu třeba chřipka debile."

Rozhovor manželky s manželem programátorem. Manželka: Nakoupil si? Manžel: Bad command or filename. Manželka: Prosila sem tě už ráno. Manžel: Syntax Error. Abort? Manželka: Ani nový TV magazín? Manžel: Variable not found. Manželka: Tak mi dej svoji kreditku, já nakoupím. Manžel: Sharing Violation. Access denied! Manželka: Hovoříš vážně, žertuješ nebo mě jen naschvál znervózňuješ? Manžel: Too many parameters. Manželka: Nechápu, proč sem si vzala právě tebe. Manžel: Data type mismatch. Manželka: A výplatu budeš mít kdy? Manžel: File in use. Try later. Manželka: Znamenám pro tebe ješte vůbec neco? Manžel: Unknown Virus...

Tři zaměstnanci firmy Apple Computer a tři zaměstnanci Microsoftu odjíždějí vlakem na nějakou konferenci. Na vlakovém nádraží si tři zaměstnanci Microsoftu koupí tři jízdenky, zatímco zaměstnanci Apple si koupí jen jeden lístek pro všechny. "Jak můžete všichni tři cestovat jen na jeden lístek?" ptají se zaměstnanci od Microsoftu. "Počkejte a uvidíte," šibalsky odpoví jeden z chlápků od Applu. Zanedlouho všichni nastoupí do vlaku. Zaměstnanci od Microsoftu si najdou nějaké místo ve volném kupé, zatímco odborníci od Applu si všichni zalezou na záchod. Vlak se rozjede a za chvíli přijde průvodčí. Poté, co zkontroluje jízdenky ve všech kupé, dojde k toaletě a zaklepe na dveře se slovy "Jízdenku, prosím." Dveře se pootevřou a vnich se objeví ruka s lístkem. Průvodčí ho zkontroluje a vrátí. Zaměstnanci se jen diví, že to všechno proběhlo tak hladce a říkají si, jak je to skvělej nápad. Po konferenci si tedy řeknou, že to taky zkusí po vzoru odborníků z Applu. Zakoupí si tedy jen jeden lístek, jenže zaměstnanci Applu si tentokrát nekoupí ani jeden. "Jak to chcete udělat tentokrát?" diví se zaměstnanci Microsoftu. "Počkejte a uvidíte," odpoví chlápík od Applu. Když nastoupí zaměstnanci Microsoftu do vlaku, hned se zavřou na nejbližších záchodcích. Zaměstnanci Applu se schovají na toaletu, která je hned vedle. Sotva se vlak rozjede a opustí nádraží, vyleze jeden zaměstnanec Applu a jde k záchodkům, kde jsou schování tři zaměstnanci Microsoftu. Zaklepe na dveře a zavolá: "Jízdenky prosím..."

Kdy má blondýnka stoprocentně prázdné ruce?Když vezme rozum do hrsti.

Víte proč se ženy vdávají v bílé. Ne? Je to standardní barva domácích spotřebičů.

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: "A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?" No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval. Ten druhý děda povídá: "Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?" "Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?"

Vánoční firemní večírek Dnes se těším do práce. Je konec roku a budeme mít malou oslavu. Lednice v kanceláři je slibně naplněna a všichni se tváří slavnostně. Začínáme už o svačině. Do údržbářské šatny je svolána desetiminutovka, kde si všichni navzájem přejí a připíjí. Nepřijdou tak zkrátka ani ti, co se nemohou oslavy zúčastnit. Jako třeba moje žena, jež jde domů hlídat děti. Ostatně, když se slavil Mikuláš, hlídal jsem já a na podnikovém mejdanu byla ona. Konečně je konec směny. Pár lidí smutně odchází za svými povinnostmi. My ostatní jim ještě jednou přejeme hezký Nový rok a opět se scházíme v údržbářské šatně. Bouchají "rychlé špunty", vypráví se veselé historky a pomlouvá se ředitel. Někdo dokonce přivezl autem video. Pouštíme si nejdříve klipy a známé hity si zpíváme s televizí. Neustále se konzumuje alkohol, takže netrvá dlouho a dochází na po*no. Všichni ho komentujeme rádoby vtipnými poznámkami. Některé značně rozjuchané kolegyně dokonce tvrdí, že to musí byt značně vzrušující souložit před celým filmovým štábem. Začínají také padat návrhy, zahrát si nějakou sexuální hru a dvě kolegyně ihned souhlasí, svlékají se a navrhují jakou. Nakonec se skupina asi osmi lidí domluví a začínají hrát "Na medvídky". Princip hry je v tom, že se ženy položí břichem na stůl a pěkně vystrčí zadeček. Muži chodí za nimi a zasouvají do nich zezadu své nástroje. Jestliže dotyčná uhodne, čí bodlo ji právě obšťastňuje, vyhrává stovku. Ta, která to neuhodne, prohrává padesátku. Ti stydlivější ze začátku rozpačitě přihlížejí, ale pak je všechny zvědavost a vzrušení přemáhá a zapojují se také do hry. Jen já dál sedím, popíjím a se zalíbením pozoruji zadečky mých kolegyň. Šatnou se rozléhají slastné vzdechy a jejich radostné výkřiky, když vyhrají stokorunu. Rád bych si také zahrál, vzrušený jsem na to dost, ale bojím se, že by se to dozvěděla manželka. Jedna z hráček si jde právě doplnit sklenku a vyčítavě mi říká: "Netrhej partu a pojď si také zahrát." "Nemůžu, odpovídám, co by na to řekla moje žena?" "Co by říkala? O Mikuláši tady vyhrála osm stovek!"