Nejlepší vtipy ze života

Přijde ředitel do kanceláře a ode dveří volá na sekretářku: "PUK!" Udivená sekretářka se ptá svého šéfa, co že to znamená. Ředitel odpoví: "Pičo, Uvař Kafe." Sekretářka tedy uvaří kafe, nese ho šéfovi do ředitelny, Postaví šálek na stůl a ptá se: "KSČ?" Ředitel udiveně hledí a sekretářka s milým úsměvem odpoví: "Kolik Sladíš, Čuráku?"

Rybář chytí zlatou rybku. Rybka povídá: "Zadrž, když mě pustíš, splním Ti tři přání." Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, abych měl do smrti všechno, na co si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybka povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vzdyť já už všechno mám, nic nepotřebuju ... víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se, promne oči a povídá: "Jááááááááj, sto kokotou do riti a hrdzavá kotva do chrbta...!"

Jeden týpek kupuje nového Harleye a dostane k němu i vazelínu, aby si, když bude mokro, natřel chrom tou vazelínou a že mu déle vydrží. Paráda, potěšil se a hned vyrazil na tom Harleyovi k frajerce představit se rodičům. Přijel tam, dali mu super oběd, všechno dobře probíhá, rodičům se nadějný zeť líbí. Po moučníku mu frajerka říká: "Víš, u nás je takový zvyk hrát po velkém obědě hru, kdo první promluví, ten musí umýt všechno nádobí."No tak se týpek zatne a je ticho. Uběhne 5 minut, 10 minut, po 15ti minutách už se nudí, tak začne před rodičema frajerku líbat. Nic, ticho. Tak ji hodí na stůl a pořádně ji vojede. Nikdo ani nedutá. Tak popadne i tchýni a taky ji pěkně vojede. Nic, pořád ticho.Tak jde znuděný k oknu, koukne ven a vidí, že bude pršet. Tak ho napadne, že by si mohl natřít tu motorku. Jde teda k židli, vytáhne z bundy vazelínu a v tom se ozve fotr: "Dobře, dobře, já to nádobí teda umeju!"

Lidé nenávidí budík ve dvou případech: 1) když zvoní 2) když nezazvonil

Američan volá Rusovi: A: Hi, viděl jsem v televizi, že tam máte strašnou zimu, jste ok? R: Tady je to v pohodě, žádná velká zima... A: Ale říkali, že tam máte -40 stupňů Celsia!!! R: To ani ne, spíš tak -10, na zimu normální. A: Fakt? Ale já viděl v televizi úplně zmrzlé stromy, silnice pokryté ledem. R: Jo ty myslíš venku!

"Vám ukradli kreditní kartu? A proč jste to nenahlásil?" "Protože ten zloděj utrácí míň než manželka."

Otec sleduje TV, přijde za nim malý synek a ptá se ho: "Táto, jaký je rozdíl mezi potencionálně a reálně?" Otec mu praví: "Hmmm …jak bych Ti to … no běž se zeptat mámy, jestli by se za milion EUR vyspala s Kevinem Kostnerem, tvé sestry, jestli by se za milion EUR vyspala s Tomem Cruisem a tvého bratra, jestli by se za milion EUR vyspal s Bradem Pittem." Za chvilku se syn vrátí a referuje: "Máma říkala, že by se s ním vyspala i za míň, sestra, že je to její sen a můj bratr říkal, že za milion EUR by dal třeba Eltonovi Johnovi." Na to mu otec odpověděl: "Tak vidíš, je to takhle" "Potencionálně jsme milionáři, ale reálně máme doma 2 kurvy a 1 buzeranta."

Muž umřel a dostal se do nebe. Když se dostal za nebeskou bránu, uviděl velikou zeď plnou hodin. "K čemu jsou ty hodiny?" Zeptal se. "To jsou hodiny lží." Řekl sv. Petr. "Každý má jedny. Kdykoliv někdo zalže, ručičky na těch jeho se pohnou." "Wow.." Řekl ten muž. "Čí jsou tyto hodiny?" "Ty jsou Marie Terezie. Nikdy se nepohnuly, což znamená, že Marie Terezie nikdy nelhala."…"A čí jsou tyto?" "Ty jsou Abrahama Lincolna. Pohnuly se dvakrát, což znamená, že Abraham Lincoln lhal dvakrát v životě." "Aha.. A kde jsou Zemanovy hodiny?" Zeptal se muž, rozhlížejíc se po stěně. Sv. Petr odpověděl: "Mám je v pracovně, používám je jako větrák.

Synáček se ptá otce: "Tati, zasáhne naši rodinu finanční krize?" A tatínek odpovídá: "Finanční krize zasáhne ty, kteří mají peníze. My budeme prostě v prdeli..."

Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí. Slovák vezme pásmo, změří délku plotu, všechno načrtne na papír, chvíli počítá a praví: "Uděláme to za 350.000 Kč – to je 150.000,– materiál, 150.000,– pro zaměstnance a 50.000,– je marže firmy" Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá: "My to uděláme za 250.000 Kč – to je 150.000,– za materiál, 50.000,– za práci a 50.000,– marže firmy" Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádnými nákresy ani výpočty. Přistoupí k úředníkovi a pošeptá mu: "Za 2,250.000 Kč to udělám..." Ministerský úředník se podiví: "Jak jste došel k tak vysoké sumě?" Čech: "Milion tobě, milion mně a za 250.000,– to objednáme u toho Ukrajince!"